Niečo z Alenky

Viděl jsem několik verzí Alenky, a neberu-li v úvahu verze natočené v počátcích kinematografie, které jsou spíše raritou (i když verze z r. 1903 má své kouzlo) a pak verzi pornografickou (kde jde přece jen o trochu jiný pohádkový žánr) je tato Švankmajerova verze tou, která se dmsn nejvíce blíži duchu originálu, té směsici logiky, trhlosti a fantazie, a vůbec zde nevadí, že děj je zde sledován jen volně. Ostatní verze jsou v různé míře přislazené, sentimentální, komerční, kýčovité a dětinské (což nemá s dětstvím mnoho společného). ---- Dodatek z 10. 4. 2016. Verze Alenky z r. 1966 mi připadá velmi blízká originálu a je jistě tak kvalitní jak tato Švankmajerova. (23.12.2014)

Jeden z mála Švankmajerů, který mě bohužel moc neoslovil. Snad jsem tam postrádal nějaký silnější příběh, který by to celé držel víc pohromadě - takhle mi to přišlo spíš jako ne moc soudržný slepenec autonomních scén, které spojuje "jen" jejich surrealistické ladění. Moc mi nesedla ani herecká představitelka Alenky, přišla mi dosti toporná, a skoro jako bych tam viděl toho režiséra, jak ji mezi jednotlivými záběry instruuje, kam se má dívat a co má dělat. Pár nápadů je tam sice úžasných - především ztvárnění králíka mě vyloženě nadchlo - ale jako celek mi to přislo jako ne moc povedená fantasmagorie, která mě dosti minula a u níž jsem se musel hodně nutit, abych ji vůbec dokoukal. Osobně tedy dávám přednost verzi Tima Burtona z roku 2010. (30.06.2017)

Tak v téhle strašidelné pohádce se ukrývá rozhodně víc, než si člověk stačí uvědomit při prvním shlédnutí.. Tolik scén se silnou symbolikou, obrazy a více smysly, se dá docela těžko pojmout napoprvé.. Nicméně se mi dost líbí ta velká fantazie a představivost, většina scén je pro mě až mrazivých a úžasně zpracovaných. Je potřeba, aby se člověk naladil a chtělo se mu do toho tajuplnýho světa vklouznout, což se zadařilo a já se těším na další shlédnutí. (02.12.2015)

Snímek vznikl pro švýcarský Condor Film Zurich a byl Švankmajerovo prvním celovečerním. Jako i v předchozích krátkých filmech ani zde Švankmajer školácky neanimuje do písmene podle literární předlohy. Prolíná realitu s nadreálnem, pokouší se ji neustále zaměňovat za sen. Film dobře funguje i bez pevného příběhu, respektive podklad spisovatele Lewise Carrola stal se mlhavou konstrukcí v převaze jednotlivých animovaných epizod. Vždyť i Monty Pythonům se podařilo vyjmout z knihy Alenka v říši divů útržek básně a na něm postavit celý film Žvahlav. Literatura nonsensu slouží Švankmajerovi jako pojítko, můstek a zároveň rušivý prvek pro své animované sekvence, pro divadélko pofiderních kreatur. K stylotvorným prvkům určitě patří výborný nápad dívčích úst ve velkém detailu, odříkávající bezobsažné věty, prokladané nenucenými klavírními variacemi. Švankmajer přinesl NĚCO o podivnostech na základě klasické pohádky. Toto filmové zpracování je ve své originalitě skutečně vydařené, autorské a stejně tak divné, jako je kniha sama, chceme- li o ní trvdit, že je určena pouze dětem. (23.03.2008)

Charakteristický tvůrčí rukopis Jana Švankmajera se odráží i v této variaci na putování Alenky říší fantastična, světa neuchopitelného, bizarního a takřka hororově vyhlížejícího. Alenka zde, ve vesmíru bez kauzálních příčinností a důsledků, působí jako cizorodý prvek, přesto jí erupce omračujících setkání a zážitků nezbavuje čehosi člověčího. Je to sen, ale ne pouhý sen. Kdo sní ten žije a poznává, neboť někdy „musíme zavřít oči, abychom konečně viděli“. (26.07.2008)