Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrajú:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (190)
"Uvidíte film... Pro děti... Možná..." Alenka v říši Švankmajera. Kde maj místo Housenek ponožky se zubama. Pokud vám klasika od Carrola (nebo kterékoli z dosavadních filmových zpracování) přišla tak trochu jako špatnej trip, ještě jste nic neviděli. Pravdou fakt je, že na to, jak krátké to bylo, to působilo celkem dlouze. Oblíbená postava: Vaněk. 8/10 ()
Alice měla svátek a já poprvé shlídl tento kousek. Musím před J.Š. opět smeknout, byť jsem byl zpočátku poněkud na rozpacích, pramenících ze znalosti většiny mistrových děl a tím pádem jisté unavenosti nad užitou technikou, principy, vtipy. Podobně jako např. u Jodorowskyho Svaté hory, nečekaje, že bych vydržel čirý surreál na tak velké ploše, byl jsem příjemně překvapen jeho populárně naučnou zábavnou formou, která mi ve finále právě naopak i díky velké ploše umožnila do díla se ponořit a o to víc si ho vychutnat. Neškodilo si také po mnoha letech (když vynechám rytinu Thomase Otta) znovu připomenout Alenčin příběh, neboť v dospělých očích získává samozřejmě trochu jiné kontury. ()
Nezabudnuteľná záležitosť. Jan Švankmajer sa nechal volne inšpirovať knihou od Lewisa Carrolla, avšak vôbec sa nesnažil o doslovnú adaptáciu. Viacmenej film natočil svojím osobitným štýlom a pri tvorbe filmu improvizoval. Vďaka tomu dostáva tento surrealistický výlet do krajiny zázrakov (teda skorej do stuchnutého baráku) rozmer snového filmu, kde sa môže stať čokoľvek. Film ponúka mnoho skvelých scén ako šermovanie postavičiek z hracích kariet, popíjanie čaju s marionetami či postavu zákerného králíka, ktorý je tu v podstate sprievodca celého príbehu - to sú všetko dnes už symboly tohto filmu. Myslím že z takejto adaptácie by mal Lewis Carroll radosť. Skrátka a jasne: Něco z Alenky považujem za jeden z vôbec najlepších Švankmajerových filmov. ()
LFŠ 2008 Švankmajer ve své prvotině vzniklé na motivy "dětské" knížky Lewise Carrola ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ stvořil překlenovací film, který je někde mezi jeho geniálními animovanými krátkometrážními filmy a pozdější celovečerní tvorbou příliš často koketující s hříčkami._____ NĚCO Z ALENKY tematizuje médium filmu jako určitý druh snu ("Teď musíte zavřít oči, jinak nic neuvidíte.") a snaží se o literární adaptaci do filmové podoby, přičemž jde o to, aby znaky obou umění byly co nejvíc zachované. V případě "literárního" to s sebou nese určitou nefilmovost, když sledujeme dění a to je nám Alenkou ještě komentováno, a v případě filmového určitou repetetivnost ve vyprávění a retardaci temporytmu vyprávění (takže 86minutový film se zdá subjektivně delší, než ve skutečnosti je). _____ Ocenitelné je, že Alenka do sebe absorbuje vlivy ze surrealismu a psychoanalýzy, a nebojí se znepokojovat a rozrušovat středostavovské publikum, ale že bych souhlasil se švankmajerovskou tezí "úniku umožňujícím svobodu" se říct nedá. Ve svém světě máme prostor pro imaginaci, nastolení vlastních pravidel vnímání a přijímání, ale nelogičnosti v jinak soudržném Alenčině světě (pojídání...) zamrzí. Nesouhlasím s tím filmem, ale oceňuji ho. A to nejsem ani Japonec ani Brit. ()
Režisér nás vtáhne do svého světa a téměř geniálním způsobem, tak máme šanci sledovat Alenčiny trampoty napříč neznámou a těžko uvěřitelnou krajinou. V určitých pasážích jsem se však neskutečně nudil a když jsem neustále slyšel "říká bílý králík" začal jsem být na tuto postavu přímo alergický. Po vizuální stránce, hudebním doprovodu a kameře nemám toho moc co bych mohl vytknout, ale tempo příběhu bylo místy opravdu hodně pomalé až jsem málem usnul a unudil se k smrti. ()
Galéria (69)
Fotka © Channel Four Films
Zaujímavosti (24)
- Film byl v roce 1987 vysílán na pokračování v německé a švýcarsko-neměcké televizi. Hned na začátku však bylo vysílání ve Švýcarsku zastaveno, protože několik spolků křesťanských rodičů si stěžovalo, že film je „nevhodný“ pro děti a hrozilo, že na distributora podají trestní oznámení. (Facillitant)
- Dojem snovosti byl umocněn animační technikou nazvanou pixilace, během níž dochází k pookénkové animaci živých bytostí (např. herců). Z jednotlivě pořízených fotografií bylo použito 12 nebo 25 na každou vteřinu. (hippyman)
- Aby Švankmajer posílil subjektivní, osobní stránku Alenčina snu, rozhodl se, že příběh bude vyprávět sama Alenka (Kristýna Kohoutová), jež svým hlasem ztělesňuje a oživuje všechny postavy příběhu. Pro zdůraznění její nadvlády nad příběhem se záběr na dívčiny rty pravidelně opakuje. (Facillitant)
Reklama