Zahrada

Výpověď o jedné době, z které tuhne krev v žilách: "Víš, řeknu ti, takovej živej plot, ten má něco do sebe. Ono je v tom něco takovýho opravdovýho, živýho. Jenže aby byl plot dobrej, tak se musí sem tam přistřihnout, musí se pěstovat, jako všecko. Já už mám na to svůj systém. Víš, třeba takovýho inženýra sázím mezi dva řezníky a naopak." (07.09.2014)

Pár slov, jeden barák se zahradou, plot z lidí, kompost, jeden pán, jeho žena a jeden host. Nestačí? Ale Švankmajer z toho mála postavil geniální krátký film s velkým emočním a nádrámcovým obsahovým bonusem, který by se nevešel ani do dvouhodinového filmu. Pro mě nejlepší český film všech dob. *** Ve zkratce: Zahrada nemusí být plná stromů a zeleniny. Nejdůležitější je kompost. (26.04.2009)

Jako by mistr řekl...no jo, vždyť já vím, že kolem mne žijí i lidé, vždyť jsem Vám jednoho ukázal v Bachovi, ale no jo, existují samozřejmě i mluvící lidé. Nebudeme to ale moc přehánět, tak maximálně čtyři. Vypadalo to jako Schorm, ovšem plno živočišných detailů okamžitě upřesňuje, kdo se dívá a jakým způsobem se dívá. Pohled na společnost lidí. "Kde...?....jo todle....". Ale ze všeho nejdůležitější je způsob pěstování společnosti, ať už má zahradník rudou či modrou barvu, prostě pěkně po vrstvách, protože, jen mezi náma, každý z těch...tamtěch, to má nějak polepený. "Hele, Josef...nedělej ze mě blba, proč - tu - stojej??". No jo...dobrá otázka, proč tam stojí? Kdo? Oni nebo my? Ale vždyť se Ti to mistr snaží celou dobu vysvětlit...tak znova. (22.07.2013)

Malý film délkou, velkofilm obsahem a formou. Švankmajer jinak, než ho známe, bez animací, zato jednoznačně politický ve stylu Československé nové vlny. Mrazivý příběh, který tu někdo vhodně přirovnal k "O slavnosti a hostech", je propracovaný do nejmenších detailů, přeneseně i doslova. František se v autě bleskurychle probere čtyřmi erotickými fotografiemi, než najde fotku své rodiny, a Maruš se začne potutelně hihňat při zmínce o Frantově působení Hradci: důvod, proč se Franta automaticky staví do plotu, je nasnadě... (01.04.2021)

Film vzbuzující spoustu otázek, na něž buď neznáte odpovědi nebo je znát nechcete. Výjimečně obsahově bohatý, obrazově přitom jednoduchý, ale šokující. Typický Švankmajer. Už tím ulpíváním na detailech je poznatelný. Zvláště snímání úst, která ale nemluví, v sobě symbolizuje tajemství a nevyřčenosti, a je to tak dobře. Protože my (já tedy určitě) nechceme nic odtajňovat. Nechceme mít vysvětlení naservírované na talíři. Chceme přemýšlet a diskutovat. JO, JO. LÍBILO SE MI TO. (18.07.2024)