Zánik domu Usherů

Nejvěrnější zpracování Poeovy povídky Zánik domu Usherů jaké znám. I když je trochu podvodné, jelikož se jedná o četbu povídky – v Čepkově podání výjimečnou –, doprovázenou obrazy, místy surrealistickými. Je nihilistické? Ano! Je dekadentní? Jistě! Stejně jako Poeova povídka a Poe sám. Rozumím, že to někomu vadí, ovšem potom nechápu, proč vyhledává Poeova díla. Děj byl pro něj jen prostředkem, jak ve čtenáři způsobit zamýšlený psychologický stav – nejčastěji strach –, proto je podle mě surrealistické pojetí podstatně vhodnější než Cormanovo realistické převyprávění a roztažení děje na více než hodinu. Ke zhlédnutí na webu ČT. (23.11.2017)

Mimoriadne sugestívne, naliehavé a expresívne od prvých sekúnd. Už predtým, než zaznie diabolský hlas Petra Čepka. Hoc vidím, že som jediný, komu to pripadalo tak, ako keby ho to ani nebavilo, ale bol z minulosti za niečo zaviazaný režisérovi a ten to po ňom žiadal načítať a tak to načítal za štvrť hodinu na prvú dobrú (čo je počuť na viacerých zaseknutiach). Avšak aj enormne unudený Čepek je nadpriemerný. K tomu neskutočný vizuál. Švankmajer stvoril vskutku rafinovaný spôsob, ako natočiť adaptáciu slávnej Poeovej poviedky bez toho, aby to natočil ako klasický film/kraťas. Je to v podstate len zostrih záberov, lež natoľko geniálnych, že si možno ani nevšimnete, že v tom vlastne vôbec nie sú herci (!). Toto kebyže prvý raz vidím ako dieťa, som tým dodnes hlboko traumatizovaný. (28.06.2023)

Americký spisovateľ Edgar Allan Poe napísal v roku 1839 poviedku "The Fall of the House of Usher". Je považovaná za klasické dielo v oblasti horrorovej literatúry. Čo môžem potvrdiť. Viac krát som ju už prečítal. V roku 1980 sa pražský žid Jan Švankmajer rozhodol, že ju sfilmuje. Tým svojim typickým, dekadentným, nechutným spôsobom natočil krátkometrážny film, čo s Poeho geniálnou literárnou predlohou nemá vlastne takmer nič spoločné. Obrezaný umelec Švankmajer zasa len predviedol tie svoje nudné psychedelické fantasmagórie. ** (13.09.2017)

Ještě lepší než Kyvadlo, jáma a naděje. Zánik domu Usherů předčil moje očekávání, i když přednes Petra Čepka mi moc neseděl. Ne že by byl vyloženě špatný, ale někdy mluvil pomalu a někdy příliš rychle, kdy mu skoro nebylo rozumět - a nemělo to vliv na akčnost scén. Na konci byl Čepek přece jen lepší, takže to je jediný takový průměr na tomto krásném krátkém filmu. Švankmajer opět dokazuje skloubit povídku Edgara Allana Poea a druhé, historické povídky, kterou do příběhu zasazuje, podobně jak už u výše zmíněného Kyvadla, jámy a naděje. Švankmajer v podání Čepka zde líčí starstiplné duševní trápení Ushera a jeho sestry, kterou pohřbil zaživa. Čepek představuje vypravěče, který navštívil Ushera osobně, a věrně popisuje i své pocity, které měl z domu, jeho okolí a i ze samotného Ushera a jeho sestry. Už když uslyšíte, že Usher seděl celou dobu židlí ke dveřím a nelogicky se pohupoval, zjistíte, že se bude dít něco napínavého. Teprve vyvrcholení vám dá odpověď na to, co se doopravdy skrývá za závojem pravdy. Pak konečně zjistíte, co to znamená, když vás denně užírá představa odplaty za to, co jste udělali. (07.03.2009)

Švankmajerova adaptace Zániku domu Usherů připomíná spíše experimentální videoprojekci než krátký film. Petr Čepek deklamujícím hlasem předčítá text ze stejnojmenné povídky Edgara Allana Poa a do toho se objevují různé animované výjevy. Otisky koňských podkov nebo "prchající" nábytek patří k nejlepším. Je to "něco jiného", ale zase nic tak geniálního. (13.11.2011)