Jedna ruka netleská

joj, bars parádny film, zo začiatku som bol podozrievavý, lebo sa to akosi pomalšie rozbiehalo a nakoniec sa to rozbehlo a rozbehlo sa to pomerne slušne. navyše - čierna komédia je žáner, ktorý vo mne vždy vzbudzuje isté pochybnosti - len málokomu sa totiž podarí natočiť naozaj film, ktorý sa môže právom pyšniť týmto titulom. Ondříčkovi s Macháčkom sa to však podarilo na skoro 100%. Tých málo chýb (ktoré s odretými ušami ubrali na hodnotení piatu hviezdičku, ale naozaj tesne) pomalší rozbeh a snaha miestami sa za každú cenu podobať americkým filmom (čo však v niektorých prípadoch v spojení s českou tradíciou vyznie naozaj nevšedne) nestojí za povšimnutie a preto celok hodnotím ako veľmi dobrý a zábavný snímok. Ďakujem. (04.09.2005)

Komedie plná lidí s nejlepšími úmysly, kteří to myslí smrtelně vážně (kromě ústřední postavy Macháčkovy, která jako obvykle nemá žádné úmysly a nic nijak nemyslí), přičemž některé z těchto postav jsou extrémním modelovým ztělesněním jistých postojů či kulturních a společenských segmentů a jevů v jejich skryté radikalitě - nejtypičtěji Tříska (jako herec par excellence) a Dlouhý (jako důsledný protagonista televizního šmírování), ale i podezřele pohodový psychiatr.. Podobně můžeme kategorizovat i u obou dívek: Dlouhého dcera (extrémní poloha druhé strany jeho svaté války proti právu na soukromí) a její kamarádka ("emo" nikoli ve své podstatě, ale jako zvláštní atribut nereflektovaného netušení kudy kam). Item plus more psychologico Trojan a jeho děti. Zajímavou složeninou "autoritativismu" a "alternativismu" je Trojanova manželka - do fašistického fanatismu ústící fobie ze škodlivin světa, nebo původně fašistická forma osobnosti, která si pouze nachází konkrétní fanatický obsah? Trojan jako její antipod představuje ve velkolepém skloubení jak násilnou vzpouru (exkluzivní masožroutství), tak ejakulaci téhož fašoidního pudu, korespondující u něj s potlačenou odvahou k sbeprojevu a vlastní identitě. Celá rodinka je vhodně zkombinována - obě děti jsou jednak protiklady navzájem, jednak pospolu tvoří extrémní protiklad rodičovské dvojice. To bychom měli analýzu. Syntézu jsem původně žádnou nenalézal, což korespondovalo s pocitem, že filmu chybí jak koncepce, tak i nějaká bytelná báze, čehož jedním z projevů mi byla dosud nezmíněná postava Taclíkova, neboť ten na rozdíl od ostatních (leda snad krom Matáska) představuje typus ryze kulturní, totiž hrdinu akčních filmů a to se vším všudy. Posléze jsem si ale uvědomil, že právě zde tkví klíč k syntéze. Tento hrdina, který se do všeho míchá, aniž byl žádán, aby tím, jak všechno kurví, posunoval děj dopředu, totiž implikuje, že se jako reálný soubor socio- a psychotypů neobejdeme bez vztahování se k suprareálnému typu kulturnímu, konkrétně např. k ideji hrdiny. Matáska lze pak polarizačně doplnit jako zloducha, přičemž není bez významu, že je zde pouhým vykonavatelem. Excelentním antipodem zcela jiného druhu je právě Macháček, o němž viz v úvodu. Že je celý film přínosným příspěvkem k problému identity, nemusím už snad zdůrazňovat. Původně tři hvězdy, protože z podobných českých filmů z přelomu tisíciletí už se stalo subžánrové klišé a jinak jsem Jednu ruku vnímat nedokázal, ale na základě spacylemonova a svého vlastního komentáře přidávám čtvrtou. (18.08.2016)

Jak tak pročítám zdejší komentáře tak zjišťuju, že většina uživatelů si z filmu stejně většinou pamatuje jen Trojanův "hitlerovský" výstup a pár slušných gagů typu: "A neměl byste si tam dát nit?". Jinak je to celé vlastně o ničem, scénaristicky prázdné a na můj vkus i poněkud ujeté. K čemu mi pak je, že je to dobře natočené a výborně zahrané, když mě to vlastně nudí. Takže buď jsem něco přehlédl nebo mi něco uniklo a nebo skutečně pan Ondříček ani sám pořádně nevěděl, co vlastně chtěl natočit. Pravda, začátek tak špatný nebyl, ale od okamžiku, kdy Standa poprvé opustil vězení, už to šlo jenom z kopce. (31.08.2008)

Tuzemské komédie mám rád preto, že sú na míle vzdialené tým spoza mláky. Donedávna sa nestávalo často, že by niekto stavil na kartu amerického typu uletenej komédie a ja som takéto pokusy ani nevyhľadával. Tento prípad je však iný. Je to taký mutant americkej uletenej bláznivosti a poctivej českej nápaditosti. Tento mix sa ukázal ako veľmi dobrá voľba, aj keď miestami tvorcovia akoby tápali a nevedeli, ktorým smerom sa ubrať. Trošku pichli do drámy, trošku do thrilleru, ale nakoniec sa všetko ukázalo ako rýdza čiernohumorná jednohubka nie pre každého. 70%. (25.03.2013)

Do třetice všeho dobrého. Po naprosto plytkých Samotářích a prázdné bublině Šeptej se Ondříčkovi podařilo trefit cíl uspokojivě. Prostě a jednoduše proto, že si přestál hrát na něco víc než jen panoptikum kuriózních, šílených a nereálných figur. Že natočil ujetou a nijak hlubokou komedii, která je v podstatě o tom hnědém nevoňavém, ale je výtečně sehraná (výkon Ivana Trojana je bezchybný, více než bezchybný! a Jan Tříska je neodolatelně úchylný), je dynamicky natočená, originálně humorná a jaksi milá, ujetě milá. Pravda, Ondříček vsadil na vše vyzkoušené, co už před tím spolehlivě fungovalo, ale vtělil to do filmu, který se nevtírá jako něco, co vypovídá o naší době... a možná právě proto má Jedna ruka alespoň částečnou výpovědní hodnotu. Opravdu jenom trochu. Vlastně je to pouze kolekce černého humoru. Kvalitního. A o to jde především. ***1/2 (15.06.2005)