Réžia:
Zdeněk ZelenkaKamera:
Lubomír GlavanakovHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Viktor Preiss, Zlata Adamovská, Václav Postránecký, Martin Dejdar, František Němec, Ilona Svobodová, Ladislav Potměšil, Betka Stanková (viac)Obsahy(1)
Televizní inscenace Brouk v hlavě vznikla na podkladě divadelní hry francouzského dramatika Georgese Feydeaua. Tato komedie, často spíše definovaná jako fraška má neuvěřitelný spád, její proměny jsou řazeny až se strojovou dokonalostí a záviděníhodným rytmem. Matematicky konstruované zaplétání a rozplétání komického děje snad právě v této hře dosahuje svého maximálního vrcholu. Brouk v hlavě je nejen divácky velmi vděčný, protože nenechá diváka ani na chvíli vydechnout, ale vzhledem k tomu, že je to komedie omylů, záměn, nedorozumění a rychlých převleků, je i obrovskou školou bravurního herectví. Ne každý herec, ne každý režisér je schopen dát G. Feydeauovi "co jeho jest". (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (73)
Klasickú Feydeauovu frašku som videl v troch verziách. Myslím si, že nie je veľmi na nej čo vylepšovať. Divák väčšinou vie o čo v nej ide a najviac ho zaujíma, ako sa herci popasujú so svojimi postavami. Musím konštatovať, že inscenáciu z roku 1969 si cením viac, ako túto novšiu verziu. Práve preto, že minimálne polovica hercov mi do ich postáv nesedela. Vo fraške je normálne prehrávať, ale aj v tom je potrebné dodržať mieru, čo sa nestalo, čím som bol prekvapený a sklamaný. Napriek tomu ponechávam pôvodné tri hviezdičky, lebo tak ako som napísal na začiatku, že na fraške nie je čo vylepšiť, myslím, že ani veľmi čo pokaziť. ()
Před několika lety jsem to viděla v televizi a bavila jsem se. Nyní, mám ale srovnání se záznamem představení z brněnského divadla, kde hlavní roli vzal J. Dvořák. V takovém srovnání tato inscenace opravdu dost pokulhává. Výborný Preiss a Postránecký, ale jinak to bylo takové nemastné neslané. V brněnském zpracování jsou všichni na jedničku, tady mi většina postav opravdu vadila. Moc ráda bych ale viděla celou inscenaci na prknech, abych zjistila, jak moc jí studio uškodilo. ()
Jedna z mála televizních inscenací, které člověka suverénně pobaví a ještě na závěr řekne, že stejně čeští herci jsou nejlepší. A v dnešní době, kdy žijí z žoldů tvůrců moderních telenovel typu Ulice a Ordinace, je opravdu už vzácnost vidět je v tak povedených rolích. Takovou je třeba role bankéře Champsboisy a opilého sluhy Boutona v podání naprosto výtečného Viktora Preisse. Vlastně bych nejraději vyjmenoval všechny. Například Jan Hrušínský mě spolehlivě dostával do kolen svou zjemnělou dikcí nadrženého Francouze. A další. ()
Nekorunovaný král francouzských bláznivých veseloher (nazývaných někdy nepříliš přesným termínem fraška) Georges Feydeau nesporně náleží k osobnostem, jejichž umělecký význam přesahuje hranici dobové popularity a v podstatě jej lze vnímat jako důstojného Molièrova nástupce. Z nepřeberného množství her, aktovek a operet přežila do dnešních dnů vlastně jen konverzační komedie Brouk v hlavě, založená na dvojnickém motivu bezvýznamného hotelového sluhy Boutona a ředitele pojišťovny Viktora Emanuela Champsboisyho, jejichž totožná přítomnost zahájí divokou eskapádu omylů, záměn, nedorozumění a převleků. Doslova renesanci hra zažila na sklonku šedesátých let v jevištním nastudování Divadla na Vinohradech s nezapomenutelným Vlastimilem Brodským v titulní dvojroli, kterou později převzal jiný velikán domácí Thálie Viktor Preiss. Televizní kamera, narozdíl od jeviště, potom umožňuje některé (vděčné) motivy dovést do naprosté dokonalosti – od vzájemné konfrontace Boutona a Champsboisyho až k promyšlenému triku s posuvnou postelí v hodinovém hotelu. Samozřejmě silnou devizou Zelenkovy inscenace zůstávají herecké výkony, jimž vévodí zcela jednoznačně excelentní Preissova dvojnická kreace, odlišená nejen vnějškově, ale i charakterově. V rámci možností, daných prostorem před kamerou, hrají slušný standard Adamovská, Svobodová, Hrušínský a Němec, naopak Postránecký v roli neurotického hoteliéra Ferraillona sklouzává k tupě šaržírované nesnesitelnosti a mladí jsou vyložená slabota. Poděkování náleží Zdeňku Zelenkovi především za to, že tento reprezentativní repertoárový kousek dokázal zachytit na filmový pás v době, která stále ještě disponovala kvalitním představitelem titulní dvojrole. A jak se zdá, na dalšího Boutona a Champsboisyho si jeviště (a případně film) počkají nejednu generaci... ()
Notoricky známá hra Georgese Feydeaua patří mezi nejoblíbenější komedie na českých i slovenských scénách, je vděčnou záminkou pro dvojnické úlohy, pro roztomilé (a dvojsmyslné) dialogy a pokud se vše podaří, je Brouk v hlavě především nositelem neskutečné energie a dobré nálady. Tato Zelenkova televizní inscenace si vzala to nejlepší z dobré divadelní rutiny i možností práce v televizi (ačkoli přesvícené jsou všechny scény bez ohledu na jejich obsah). Seriózní Viktor Preiss je nervózní, protože jeho ženuška Zlata Adamovská je snad až příliš roztomilá (což je výborná výchozí situace pro dvojnické zmatky), dále žánrově přesný je Jan Hrušínský, ale Martin Dejdar hraje, jako kdyby na Vinohradech hostoval Ypsilon. Leč látka je to pikantní a vždy záleží jen na konkrétním týmu, zda se podaří dojít do zdárného konce (respektive do spokojené náruče Marcely Champsboisy) a Zelenka měl tentokrát vysloveně šťastnou ruku. ()
Reklama