Dvaja ľudia v ZOO

Pan B. nechápe. Byl to film nebo sen? Kinetická jízda proti které je "Zastav se a nepřežiješ" přišlápnutý krtek. Vyšinutá mysl Marie Poledňákové stvořila opět jeden ze specifických filmových světů, ve kterém nepanují žádné narativní ani jiné zákony, režie ignoruje scénář, postavy ignorují jedna druhou a kde se pro nepodařený vtip vrtá koleno. K tomu steroidová dvojčata s Arnoldovským účesem. Srstka škrtící pelikány. Macháček, který kdyby byl dědečkem, tak se z něj děti v noci budí hrůzou. Kostku honí hroch. Opilec Hartl honí vlak.Krampol - kde ten se tady vzal s tou avií plnou hajzpapíru? Korunu nasazuje psychedelický závěr, kdy autorka opouští své postavy, protože už neví, co s nimi dál. Vypouští tedy zvířátka a mráz běží po zádech.... nutno vidět a život už nebude stejný! (28.11.2010)

Marie Poledňáková bystřílele všechny patrony ve Velrybě, Tatínkovi a S tebou mě baví svět. Nicméně pár patron a nějakou tu rozbušku našla a i tento film má své místo a některé hlášky z hlavy jen tak nezmizí "Nazdar číčo!", "Opravdu je František po mně?". Navíc pan Macháček jako by byl opravdu Vágnerem z hradecké ZOO. Mu zdatně sekundují paní Jirásková, pan Hartl nebo paní Štěpánková. Těm nejde role nevěřit. Jsou tu samozřejmě už i postavy (např. Krampol), které míří k nešvaru pozdější doby ala Kameňák. Ale stále ještě stravitelné. Kluci dvojčata jsou docela fajn. A konec, i když naivní, tak přece dojemný. (08.08.2022)

Porevoluční Poledňáková už dávno není, co bývala, její tvorba šla hodně dolů. Dva lidi v Zoo ale ještě ujdou. Vždy jsem to bral jako televizní film, jinde jsem jej neviděl a v této „kategorii“ to vcelku jde. Není to už tak velká zábava jako její nejslavnější kusy. Tady mě alespoň bavilo atraktivní prostředí, samotná zvířata a rozverná dvojčata. Ze všeho se dalo ovšem vytěžit mnohem více. Příběh je slabý a humoru pomálu. Nakonec nechávám ale dvě slušné hvězdy. Také proto, že její další tvorba je ještě horší. Pokud chcete od ní dobré filmy, vraťte se raději ke klasikám z předrevoluční doby. (16.10.2022)

"Já tu mám jenom vyfotit kozičky. Barevně. A na výšku." Smůlou tohohle filmu je doba vzniku. Na přelomu let 1989-1990 lidi zajímaly jiný věci než filmy, takže kinem tahle komedie prošla bez většího zájmu a v pozdějším televizním reprízování už neměla šanci získat si víc pozornosti. Pravda, příběh o opičáku Amosovi se trochu tříští a je to mírně zmatené, sourozenci Morávkovi mě víc bavili ve filmu Vracenky, přesto je to podívaná pro mě náramně zábavná. Mimo jiné i proto, že vidíme osvědčené herce v komediálních rolích, pro ně zcela nezvyklých (Macháček, Jirásková, Štěpánková), kteří navíc na útěku před zvířaty předvádějí na svůj věk úctyhodné tělocvičné výkony. Takže, chtěla-li Poledňáková tvořit vícegenerační rodinné filmy, mě osobně tohle baví víc než S tebou mě baví svět. (04.01.2009)

Jako děcko jsem to zbožňoval. Dneska člověk spíš vidí chyby a po obsahové i technické stránce film v mnoha ohledech pokulhává, ale především jsem si až teď uvědomil, že to je jak nějak satira na tehdejší dobu. Možná proto je to i takové divné, protože pozitivní konstruktivní satira v rodinném balení se dělá opravdu těžko :-) Ale potěší určitě spousta dobrých hereckých výkonů (včetně štěku Zdeňka Trošky) a nezapomenutelných hlášek jako třeba Montyho odpověď učitelce na poznámku v žákovské knížce: "Vážená soudružko, kdykoliv si přečtu Vaše řádky, mám divoké sny, ve kterých řádíte jako Miss ministerstva školství!" (14.12.2013)