Jízda

Bože jak jsme tehdy byli mladí... ! Jízda je mojí srdeční záležitostí. Jednak jsem v době kdy hrály Buty, Mňága, Brutus a další dá se říci provinční bandy tyto kapely poslouchal a pak dobře znám (zbožňuji) Krumlov, Zlatou Korunu i kraj rybníků a luk kolem Třeboně... Při sledování filmu se člověk vrací mimoděk zpět do pro mne krásných devadesátých let.... Pokud se zaměřím výhradně na film, tak je to asi jedna z našich nejlepších roadmovie vůbec. Svěrák si vystačil s minimem herců, u Radka Pastrňáka dokonce neherců :-). Radek i Jakub Špalek se dobře doplňují a z mladičké Aňi létají na všechny strany erotické jiskry... No a k tomu to léto... Zvlášť v zimně se na tuhle letní pohodičku kouká skoro s utrpením. A aby toho nakonec nebylo málo, tenhle film přispěl také svým dílem do databáze filmových zlidovělých hlášek dalšími perlami. - ,,Jedeme zadarmo!!'' - a - ,,Budeme si něco mejt? '' - ! * * * * (17.04.2012)

Pohoda je naprosté a dostatečné vystižení tohohle filmu, na rozdíl od stejnojmennýho softwaru na účtování, co ve mě vzbuzoval přesně opačný pocity. A sehnat takovou perfektní trojici lidí od neuvěřitelných sympaťáků Pastrňáka a Špalka po Aňu Geislerovou tak sladkou, že už to víc ani nejde, to je panečku výkon. K tomu dnes už legendární hudba. A že film vzbudí "pouze" chuť udělat úplně to samý, sbalit se s autem a kamarádem a jet někam, je jedno kam a užívat si každou sekundu "jízdy"? Pro mě je to víc, než dost. Ale tak to bejvá, když se točí film bez vyšších ambicí s jednoduchým nápadem, kolikrát vznikne perla větší, než když film spolkne 150 milionů a řeší se v něm tisíc životně důležitých problémů. Svěrák je machr. (06.04.2012)

Jak málo někomu stačí ke štěstí. Když máte omlacený kabriolet a tři lidi k tomu, pak máte téměř jasně vyhráno. Bohužel tohle na mě neplatí. Z filmu byla cítit pohodička, ale to je asi tak všechno. Měla jsem pocit, že postava, kterou hrála Aňa Geislerová, utekla z blázince. Neumím si jinak vysvětlit její chování. To měl být jako výraz touhy po svobodě? Několikrát jsem při sledování sahala po ovládači, abych to přepla na něco jiného. Nakonec jsem to ze zvědavosti dokoukala. Ale stálo mě to hodně sil. (18.04.2012)

Ještě nikdy jsem "Jízdu" neviděl, a tak jsem to konečně musel napravit. Člověk o tom filmu ví, sem tam v televizi zahlédne nějakou scénu, ale postupně si uvědomuje, že ten film mu vlastně uniká. Skvěle vystavěné postavy, které hrají na to, že jsou jejich představitelé celkem bezprostřední, vlastně spíš nehrají. V jejich společnosti pak film snesete a čekáte, co bude dál. Dialogy jsou překvapivě chytré, vlastně až existenciální. Tohle rozhodně není jen road movie průměr, ale je v tom něco víc. No a nakonec, soundtrack od Buty je prostě nezapomenutelný. Ta písnička je depresivně pohodová, stejně jako celý film. (06.01.2014)

Jízda propagovaná v polovině devadesátek otravným ušním červem od Buty mě nikdy nelákala (obecně na český filmy moc nejsem), takže jsem ji poprvé viděl až 30 let po premiéře. A o nic jsem nepřišel, kromě pár parádních záběrů od F. A. Brabce. Dějově je to až moc o ničem, soundtrack od Buty mě nebere a stejně tak nejihnu z obrázků české krajiny. A ani ústřední trojice mi k srdci nepřirostla, byť mě bavilo sledovat holčičkovsky a nevypočitatelně se chovající postavu Geislerové. K mým oblíbeným filmovým roadtripům se to bohužel nezařadí. (03.06.2024)