Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
F. A. BrabecHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Jan Tříska, Zdeněk Svěrák, Libuše Šafránková, Rudolf Hrušínský, Irena Pavlásková, Ondřej Vetchý, Daniela Kolářová, Eva Holubová, Rudolf Hrušínský ml. (viac)Obsahy(1)
Je krátko po vojne a jednu zo škôl na predmestí Prahy navštevuje aj desaťročný Eda Souček so svojim kamarátom Tondom. Chlapci ignorujú pokusy rezignovanej učiteľky Maxovej (Daniela Kolářová) o výuku a viac než o učivo sa zaujímajú o farbu jej nohavičiek. Ani niet divu, že sa jedného dňa učiteľka zblázni a na jej miesto nastúpi nový učiteľ. Volá sa Igor Hnízdo (Jan Tříska) a vymyká sa všetkým učiteľom, ktorých chlapci doposiaľ poznali. Chodí vo vojenskej uniforme, na opasku má naozajstnú pištoľ a v triede okamžite zavedie tvrdý režim. Jeho súčasťou je aj veľmi svižný bičík a pútavé rozprávania o vojnových zážitkoch, ktorými učiteľ pretkáva preberanú učebnú látku. Napriek tomu, že jeho metódy sú prekvapivo účinné, nad prísnym učiteľom sa začnú čoskoro zaťahovať mraky. Okrem toho, že niektorí poslucháči celkom neveria jeho hrdinským historkám, začne sa u neho prejavovať i slabosť pre nežné pohlavie. Nešťastná milenka, ktorú Hnízdo opustil kvôli koketným dvojčatám Fabiánovým, napíše na neho udanie a učiteľovi hrozí trest za mravný delikt. Napriek tomu sa všetci žiaci postavia za svojho obľúbenca. Edo si začína uvedomovať, že tým pravým vzorom pre neho nie je obdivovaný učiteľ, ale jeho puntičkársky otecko Fanouš Souček (Zdeněk Svěrák) so svojím nenápadným, ale napriek tomu skutočným hrdinstvom... (TV Markíza)
(viac)Videá (2)
Recenzie (754)
Milá komedie to rozhodně je, ale čekal bych to propracovanější v oblasti scénáře, který mě svou naivitou až zarážel. Herci hrají vzorově, ale ty dětští byli lepší než dospělí, z nichž nejvíc vynikal Jan Tříska. Svěrákova režie nebyla rušivá a dokázala jít tam, kam se scénář nedokázal vypravit, uměla být v mnoha případech opravdovější, ale vázána na slabší scénář si to vždy napůl cesty rozmyslela. A tak je divák nejednou svědkem dosti nepravděpodobných situací a rovněž jistá nedotaženost panuje i u postavy učitele Igora Hnízda, která zřejmě měla působit mírně rozporuplně, ale nestalo se tak. Dospělé charaktery jsou zde vůbec nahozeny dost nahrubo a na rozdíl od těch dětských jim chybí větší ukotvení v ději. Film tak poměrně ztrácí na síle a jeho scenáristická propracovanost je slabší, a proto daleko lépe funguje jako ta úsměvná a milá komedie, která ale klidně mohla mít větší myšlenkový rozměr. 60% ()
Obecná škola je taký milý český film pre celú rodinu. Alebo skôr čerpá z naleštených hollywoodskych (miramaxovských) klasík podobného razenia, takže je iba logické, že sa dostal do užšieho výberu akademikov. Výborný komerčný film, kde sa toho až tak moc nedeje, ale v českých filmoch sme zvyknutí viac na herecké výkony a nesmrteľné hlášky. Za umelecký film by som ho určite neoznačoval. Chápem, že po naštudovaní dobových československých reálií a mentality vtedajších ľudí by som mohol byť z filmu nadšený viac. Raz za pár rokov ho ochotne pozerám pri jeho nekonečných televíznych reprízach. ()
Pro mne osobně nejlepší film rodinného dua Svěrákových... Nejen díky báječnému hereckému obsazení, ale hlavně díky tomu, že tenhle film má naprosto neopakovatelnou atmosféru, ducha i vtip... Ačkoli i další scénáře z pera Zdeňka Svěráka jsou výborné, právě tenhle má pro mne největší punc autenticity, přirozenosti a láskyplné nostalgie. Postavy jsou naspány naprosto věrohodně a naprosto věrohodně jsou též podány; vzniká tak neopakovatelné panoptikum, které Jan Svěrák uvedl v život pomocí pásma vtipných i tragických historek a připojil se tak k nejlepší tradici evropského filmu – jako kouzlem se všední věci mění na výjimečné, magické, podmanivé. "Obecná škola" má v sobě něco z klukovského uličnictví, něco z dětské naivity a něco z dospělého pohledu na svět. Je to film kouzelně naivní a přitom nepostrádající nadhled a třetí rozměr. Asi nejkrásnější portrét dětství a dospělých "hrdinů", jaký jsem kdy viděl. Obecná škola patří v mém porevolučním žebříčku na samou špici hned vedle Hřebejkova "Musíme si pomáhat". ()
Nakoľko som včera v kine mal možnosť vidieť najnovší film Jana Svěráka - "Po Strništi Bos", tak som si po dopozeraní zmyslel, že si následne opätovne pozriem "Obecnú Školu. Sčasti preto, aby som sa uistil, že ju mám stále ešte čerstvú v pamäti a nezabudol som na nič, a súčasne preto, aby som videl pokračovanie príbehu rodiny Součkovcov. A nebudem klamať, všetci si bez debaty vieme určiť, ktorý film je lepší a silnejší. "Obecná Škola" nám predstavuje Součkovcov prvýkrát a myslím si, že vynikajúco vie vyformovať postavy, ich vzťahy, ich problémy, ich myšlienky a súčasne aj detstvo chlapcov po vojne v rokoch 1945 - 1946. Jan Ťříska je tu asi vo svojej najslávnejšej role učiteľa Igora Hnízda. A jednoznačne je to vynikajúci výkon. Tvrdý, silný, no súčasne keď na to dôjde, tak vidíme, že pod maskou jeho tvrdosti sa ukrýva človek, ktorý má v skutočnosti strach. Ale súčasne chce, aby chlapci mali príklad a nemali strach oni. A súčasne tým našiel spôsob, ako ich niečo naučiť a získať si ich rešpekt. Funguje tam vynikajúco. Zdeněk Svěrák je rovnako skvelý a myslím si, že nikto nikdy nezabudne na jeho pamätnú vetu: "Kde jsou moje blatníky?" Ak je veta, na ktorú neviem zabudnúť, tak je to táto. Komédia filmu je skvelá a pôsobí na mňa oveľa uvoľnenejšie a živšie, než "Po Strništi Bos." Súvisí to s tým, že oba filmy majú úplne inú tému, no súčasne mám pocit, že tento film bol spracovaný oveľa lepšie. Okrem toho ako som už spomenul v komentári nového filmu, tak scénka, kedy Eda zistí, že jeho otec nie je mŕtvy je podľa mňa vynikajúca. Je to úžasná momentka v záverečnej časti filmu. A keď už bola reč o komédií, tak priznajme si, že jazda na Žižkov vlakom je vynikajúca. Nie je tu jediný moment, ktorý by bol nudný. Nie je tu moment, kde by som mal pocit, že ho bolo možné z filmu vystrihnúť a o nič by sme neprišli. Myslím si, že "Obecná Škola funguje vo všetkých aspektoch. Je to silný, skvelý film, ku ktorému sa ľudia po rokoch vždy vrátia. Môžem ho vidieť miliónkrát a nikdy ho nebudem mať dosť. Je to absolútna česká filmová klasika, ktorú musím náležite oceniť. Hodnotenie: A+ ()
Obecná škola představuje předčasný vrchol tvorby Honzy Svěráka, který si hned zpočátku nasadil laťku tak vysoko, že už ji přes veškerou snahu mohl později jen podlézat. Svěrákovi se povedlo sestavit skvělý štáb i ideální herecku sestavu a vyždímat z nich to nejlepší. Výborně pracoval s nostalgií po ztraceném dětství a účinným sentimentem, který přitom není přeslazený nebo falešný. Otec mu napsal věrohodné, atraktivní postavy, se kterými se divák může bez problémů stotožnit. Šťastnou ruku měl režisér i při výběru dětských představitelů, všechno mu šlape jako švýcarské hodinky. Je v tom kousek dětské naivity a klukovského šibalství a především úžasná retro atmosféra. Nemám důvod být skoupý a nadělím 95 % celkového dojmu. Jan Tříska sice natočil řadu výrazných rolí, ale do srdcí diváků se navždy zapsal jako svérázný učitel Igor Hnízdo. ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (90)
- Učitelka Maxová (Daniela Kolářová) byla po rozbití kalamáře pocákaná jen velmi decentně. Po střihu se ale stopy od inkoustu výrazně rozmnožily. (DexMASTER094)
- Rádio, které pan Souček (Zdeněk Svěrák) opravuje, je Philips model 471A, vyráběný mezi lety 1938–1939. (Jirka85)
- V čase premiéry filmu režisér Jan Svěrák odpověděl na otázku, zda necítili potřebu naznačit blížící se nástup komunistické totality: "Zdálo se mi to velice podbízívé a hlavně - ono je to teď všude, skoro v každém českém filmu z tohoto pobdobí. Samozřejmě tohle téma nabízelo nepřebernou škálu možností a způsobů vysmát se komunistům, ale já si myslím, že už je po boji, že už to nemá cenu. Snažili jsme se s otcem vytvořit spíše něco, co by bylo založené především na té neopakovatelné poválečné atmosféře. Chtěli jsme vystihnout ono poválečné nadšení, kdy si lidé řekli: 'Tak, už je všechno špatné za námi a teď ukážeme světu, co dokáže malý, pracovitý národ, když mu do jeho osudu nikdo nezasahuje.' Myslím, že tehdejší atmosféra se výrazně podobala polistopadové euforii. Když otec psal tento scénář, uvědomil si, že vlastně za celých 55 let svého života poznal pouze tři roky svobody. Narodil se totiž v roce 1936, když začal vnímat, byl už protektorát, potom přišlo ono krátké tříleté mezidobí plné nadějí a pak už následoval únor, padesátá léta... Snad ještě zažil malý okamžik svobody v roce 1968. Ale to je všechno. A taky si uvědomte, že poválečná léta prožival jako deseti až dvanáctiletý kluk, tedy v období, kdy člověk všechno, co se děje kolem, vnímá velice zjitřeně. Obecná škola - to je spíše taková vzpomínka na to, co bylo tehdy krásné, nežli úvaha o tom, čím toto období posléze skončilo." (NIRO)
Reklama