Obecná škola

Obecná škola je taký milý český film pre celú rodinu. Alebo skôr čerpá z naleštených hollywoodskych (miramaxovských) klasík podobného razenia, takže je iba logické, že sa dostal do užšieho výberu akademikov. Výborný komerčný film, kde sa toho až tak moc nedeje, ale v českých filmoch sme zvyknutí viac na herecké výkony a nesmrteľné hlášky. Za umelecký film by som ho určite neoznačoval. Chápem, že po naštudovaní dobových československých reálií a mentality vtedajších ľudí by som mohol byť z filmu nadšený viac. Raz za pár rokov ho ochotne pozerám pri jeho nekonečných televíznych reprízach. (13.08.2012)

Jeden z nejlepších českých filmů vůbec a velké zklamání v podobě natvrdlých akademiků. No řekněte, mohl by si Svěrák představit lepší celovečerní prvotinu? ***Věděli jste, že: Když učitel Hnízdo pořádá ke konci filmu s žáky besídku pro rodiče, svítí na americké vlajce rovných 50 hvězd. Těsně po válce jich však vlajka USA měla pouhých 48.//"Obecná škola" byla prvním celovečerním filmem, kterým začala své vysílání první soukromá česká televize NOVA. *** (07.05.2006)

Svěrákova retrospektiva, z níž svítí inspirace vlastním dětským prožitkem na všechny strany. Zachycena ve vší bezelstnosti, s patřičným komentářem a atmosférou. Pro ty nás, kteří film viděli v dětství a dokázali se vžít do ústředního malého hrdiny, byla Obecná škola taková malá kultovka, která se hojně citovala (Rosenheim! Igor Hnízdo!). Pro mě tu byla paralela i čistě osobní - děcka ve filmu zažívají poválečná léta a přicházejí do styku s opuštěnou vojenskou technikou, jež jim slouží jako zdroj zábavy i úžasu, zatímco u nás v době premiéry zůstal opuštěný tankodrom, rovněž s řádkou opuštěné techniky, kolem níž jsme se často poflakovali. Nemiluj to. Příběhově není Obecná škola nic extra, ale subjektivní prožitek, humor, postavy a melancholicky nasáklá atmosféra odvádějí svou práci dodnes. (29.08.2020)

(2x) ,,Jmenuji se... Igor Hnízdo!" Zajímavý, odlehčený pohled (nejen) na poválečné školství v Čechách. Kde víc než opravdická škola kluky baví hra na střílení z tanku a víc než příroda je fascinují mimo jiné zbraně, není divu ani nad zhroucením učitelky. Film obsahuje od počátku mnohé dnes již zlidovělé hlášky, přesto však působil na mne první půlhodinu trochu rozvláčně, vše nastupuje do těch správně rozjetých kolejích až s příchodem Jana Třísky coby Igora Hnízda. Teprve jeho přítomnost coby učitele - bývalého válečného hrdinu posadila s otevřenou pusou nejen neposlušná děcka ve třídě, ale určitě i spoustu diváků. Stejně jako o rok starším Vracenkám nechybí filmu vedle historického aspektu i ten nadčasový, skrytý například v tvrdém výchovním režimu, kterého je přes všechny výhrady v krajných případech zapotřebí přece jenom i dodnes (ve filmu ho symbolizuje nejen nechvalně proslulá rákoska, ale sesilňuje ho i vojenská uniforma učitele Hnízda se skrytou pistolí v opasku), ale třeba i v poznání, že není radno vždy před dětmi mluvit o každém nebezpečí ve velkém (,,Jenom je na to upozorníte, chtějí si všechno vyzkoušet."). Ve filmu se rodí typická poetika Svěrákovych filmů, i když přece jenom teprve rodí a zpětně navazující film Po strništi bos mi přijde v tomhle směru mnhomem víc propracovaný. Ale uličnictví a toulky Edy Součka a spol. jsou z tohoto filmu vedle postavy Igora Hnízda rovněž nezapomenutelné. Na celovečerní debut vynikající kousek! (90%) (21.07.2018)

Bezpochyby to nejlepší co kdy spolu Svěrákové udělali, a asi i to nejlepší z polistopadové české kinematografie. Má dokonale vykreslenou doslova magickou atmosféru, brilantní scénář, krásnou hudbu, výtečné hereckými výkony, od nezapomenutelného Jana Třísky a typicky civilního, přesto výrazného, Zdeňka Svěráka, až po epizodní perličky jako je do rakve nachystaný Bolek Polívka. Veselé a úsměvné se v dokonalé harmonii proplétá s vážným, ponořeno do magického oparu nostalgie a vzpomínek, ve kterém se každou chvíli blýskne skvělá hláška, geniální moment (nastřelená ruka, pancerfaust) nebo nějaký hezký nápad. Ani po dvaceti letech navíc Obecná škola neztratila nic ze svého kouzla a možná je dokonce s přibývajícími léty (mými, ne filmu), lepší a lepší, obohacena mými vlastními sílícími sklony k idealizovaným vzpomínkám na dětství. (18.11.2011)