Stratené mesto

Tenhle film si nejvic uzije clovek, kterej ma Kubu rad, pripadne se o ni zajima nebo tam byl. Ja nejsem ani jedno z toho, pamatuju si akorat nedavnou prisernost Che od Soderbergha a ze Sadam kouri pero Satanovi v pekle. Z toho duvodu jsem se nijak zvlast nebavil. Film ma totiz znacne prehnanejch 140 minut a vetsinu casu z toho vyplnujou zabery na pekny mista na Kube, tancujici, na neco hrajici a zpivajici lidi. Coz sice dodava fajn atmosferu, ale po case se to omrzi. Jeste, ze tu je dramatictejsi linie o Batistovi, revoluci a nastupu Fidela. Tim je aspon zadelano na jakys takys napeti, par silnejch scen a slusnej pribeh o majiteli klubu, kteryho doba tak trochu semlela a znicila mu rodinu. Na Garciovi je videt, ze se fakt snazil, jak herecky, tak rezijne a oboje se mu dari, obzvlast vzhledem k tomu, ze je to jeho prvni rezijni pocin. Z ostatnich stoji za zminku malicka role Hoffmana, ktera ale nakonec tak trochu vysumi do ztracena a pak vtipna role Murraye v roli komika, kterej se vetsinou poflakuje u Garcii v kancelari a sem tam hodi nejakou slusnou hlasku. To, ze smysl pritomnosti tyhle postavy mi jaksi unika je druha vec. Takze jak ohodnotit, na jednu stranu fakt pekne natoceny se slusnou atmosferou a par napinavejma momentama, na druhou stranu, pro cloveka, kteryho Kuba nezajima, tak trochu zbytecnej film a to jsem si ze zacatku rikal, ze to vzdalene pripomina Kmotra. (02.08.2009)

Dost dlouho jsem neměl o tom, jak budu hodnotit tuhle hudbou přetékající fresku o (kdysi) velkém a krásném městě, sebemenší představu. Hudebně taneční scény mi zpočátku přišly rušivé a jen vlažně korespondující s příběhem, hlavní postavy málo výrazné a tak nějak akademicky snobské. Ztracené město je ale film, jehož hrdinové, kladní i záporní, vás na popředí dramaticky kulminujících historických událostí oslovují víc a víc, vtáhnou vás do svých osudů a přes své balancování na hraně mezi ultrakonzervativním a levičáckým vám udělí hodně názornou lekci z praktických dopadů politiky (úžasné scény se soudružkou, která má pod palcem osud tanečního klubu). Že tady najdu Billa Murraye v pro něj dosti typické roli (a na druhý den ho s úžasem objevím v Zombielandu) mě nenapadlo ani náhodou, a krásných rolí, které volají po intenzivním hereckém prožitku, je tady celá řada. (05.02.2011)

Pohodová práce na tabákových plantážích, mambo, pokuřování doutníků, poklidný rodinný život a to vše se najednou změnilo v "revolución o muerte" a "Cuba libre". Tak intenzivně "libre", že jí to vydrželo do dneška a Andyho Garcíu to očividně pořád hodně štve (samozřejmě není divu). Tahle látka pro něj byla neskutečně osobní a je to na výsledku vidět, v tom nejlepším slova smyslu. Přerod ze svobodné země v cosi, co z vašich nejbližších udělá mrtvoly nebo přisluhovače režimu, ponižující prohlídka na letišti, nucená emigrace, i za cenu ztráty kontaktu s milovanými osobami... V tomhle provedení nezbývá než soucítit a jako třešničku na dortu sledovat skvělého Billa Murraye a poslouchat úžasnou hudbu. (23.05.2007)

Popravdě jsem čekal mnohem více, film bez špetky překvapení a po celou dobu mě většinou nudil, i když v závěru je tompo solidní, ale i tak snímku výrazně ubližuje velká časová stopáž. Určitě velké plus patří Billu Murraymu, ale velice překvapen jsem byl hereckým výkonem Andyho Garcii, jež mě připadal dosti křečovitý. Jedná se o jednohubku kterou hodnotím 3 hvězdičky... (11.01.2008)

Garcia nám svoji rodnou zemi představuje trochu složitěji než jako místo skvělých doutníků, Castrova režimu a chytlavé hudby. Našincovi může být až absurdně povědomý komunistický fanatismus, který dokáže rozdělit rodiče a děti (u nás na přelomu čtyřicátých a padesátých let) nebo scéna, kdy soudruzi zavřou hlavnímu hrdinovi klub, protože v orchestru hraje imperialistický nástroj. Garcia vlastně vypraví drama o rodině, jejíchž členů kvůli politickým okolnostem stále ubývá, ale do toho až moc míchá okrajová témata. Divák by byl naprosto spokojený, kdyby děj trval necelé dvě hodiny a neopustil Kubu. Takhle jsou to čtyři hvězdy s odřenýma ušima. (31.03.2009)