Prednosta stanice

Burian a zámena postáv. Dobre, ale ide o to, či sú hlášky vtipné a či z toho všetci okolo vychádzajú ako blbci a nám to bude pripadať vtipné. Ako pozerám, tak väčšine áno, mne však táto komédia nesadla a považujem ju za tú najjednoduchšiu zábavu pre dobové masy. Marvan ako inšpektor neustále pozoruje, ako falošný prednosta robí jeden kiks za druhým a musí mu byť jasné, že je podvodník. Lenže nie je a mne na tejto prihoretosti neprišlo nič vtipné. (26.12.2015)

"Přednosta stanice,ten nekouká jen na šíny..přednosta stanice,ten umí prohnat mašiny...přednosta stanice,to prazvláštní je tvor...před ním se klaní semafor,šarže je hrozná,každej ho pozná,červený nos i čepice,to je přednosta stanice." Můj oblíbený film v době, když jsem na něj jako malinký koukal s dědou, Burian vs. Marvan nezapomenutelné................ moje hodnocení = 8,5 z 10. (23.07.2015)

Další nezapomenutelná komedie Vlasty Buriana, podle mě je tahle z jeho tvorby ta vůbec nejlepší. Spoustu geniálních scén a vynikajících hlášek, které uměl vytvořit jen Burian. Navíc mu tady opět skvěle přihrávají Jaroslav Marvan nebo Čeněk Šlégl. Klasika českých komedií, kterou nejde nemít rád. 100%. (28.01.2012)

Přednosta stanice, jedna z nejhranějších Burianových filmových komedií na televizních stanicích, oplývá nezastavitelnou energií sehrané komediální dvojice. Vášnivě bublá a klokotá, vyzdvihuje absurditu, flexibilitu a protiklady, libuje si ve slůvkách, mezních situacích a v důvtipu hledání cest z bezradnosti nevědomí. Hravý humorný nadhled je nepřehlédnutelný, radost a nepoddajnost je nakažlivá. Baví bez přestání, důvěrně naznačuje a, i přes své značné stáří, neposedně skotačí a provokuje. Hlavní postavou lehkého komediálního příběhu je Ťopka (vynikající Vlasta Burian), chodící reklama, slepý pasažér a zaskakující přednosta železničního nádraží. Jediným cílem je nasycení žaludku se zachováním základů lidské důstojnosti. Chudoba není trestným činem, byť se na ní pohlíží z patra. Nakonec každé balancování na hraně přinese nevšední dobrodružství a pohotová přizpůsobivost alespoň krátkodobě vyrovnává síly před rozhodujícím střetem. Druhým vrcholem příběhu je Jiří Kokrhel (velmi dobrý Jaroslav Marvan), přísný generální inspektor transverzální dráhy. I společensky vážená osoba se může vlivem náhody vrhnout do role mlsného kocoura. Pro úsměv náklonosti se leccos přehlédne a slabosti se dá využít i na druhé straně. Třetím nejvyšším bodem je Arnošt Pěnkava (velmi zajímavý Čeněk Šlégl), bohatý místní statkář. Vytrvale, neodbytně a žárlivě upíná veškerou svou energii k jediné půvabné ženské tváři v okolí. Poměrům navzdory. Královský čtyřlístek humoru a zábavy uzavírá Pivoda (dobrý Václav Trégl), železničářský skladník místního nádraží. Zpupnost omezence, lačného po ženitbě, lze kontrolovat pouze přes autoritu nadřízené šarže. Hlavní ženskou postavou je Julie Jelenová (šarmantní Zita Kabátová), manželka přednosty stanice a obletovaný cíl mužského chtíče blízkého okolí. Jednu z mála možností rozptýlení je zapotřebí udržovat v bdělém stavu. Nejhledanější postavou je Anatol Jelen (velmi zajímavý Antonín Zacpal), přednosta železničního nádraží a vášnivý hudebník. I zdánlivý ignorant manželského soužití má svou mužskou hrdost, ze které neustoupí. Z dalších rolí: statkářova přehlížená manželka Olga Pěnkavová (příjemná Růžena Šlemrová), ostražitý restauratér Hejhal (zajímavý Theodor Pištěk), bezelstně bezprostřední servírka Pepička (příjemná Marie Norrová), prostá kuchařka u Pěnkavů a natěšená Pivodova snoubenka Růženka (zajímavá Darja Hajská), či železniční revizor Šajn (sympatický Karel Postranecký). Přednosta stanice je jedna z nejklasičtějších komedií Vlasty Buriana. Její temperament, vitalita a nezastavitelné klokotání stále dokáže rozvibrovat zábavu do smíchu a radosti ze života. (25.07.2017)

Přiznávám, že Vlastíka Buriana příliš nemusím a jeho komedie mi splývají dohromady v jeden dlouhý proud exhibic jednoho potřeštěného egocentrického fotbalového brankaře. V případě tohoto filmu mu ale odpouštím i jeho angažmá ve Slavii. Když se sešli s Jarouškem Marvanem na peróně v Mokré nad Soupravou, asi je osvítil duch Svatý a sedli si jako nikdy a nikde, jakože se spolu něco nahráli. Jednoduchá zápletka, spousta vybroušených gagů a slovního humoru a starodávná veselohra, kterou si na Nový rok nikdy nenechám ujít. (02.01.2012)