Bleeder

Nezávislárna pro fandy filmů o pochybnejch existencích a "lůzrech." Označení horor bych brala s velkou nadsázkou, hororovou scénu to nemá ani jednu. Nebo aspoň ne scénu, jakou považuju za hororovou. Je to spíš takovejch psychologickej výlet do životů pár zatracenců. Je tu Leo, kterýmu postupně hrabe z vědomí nadcházejícího otcovství, což je asi úplně nejmíň sympatická postava celýho filmu. Pak je tu jeho snad švagr, což taky není zrovna sympaťák a konečně "nerd" Mads Mikkelsen jakožto video-maniak a filmovej blázen, kterej představuje umírněnou verzi Quentina Tarantina, když ještě pracoval ve videopůjčovně. Jeho održení od společnosti a schopnost žít jenom filmy je vyobrazená přesvědčivě a je to postava, se kterou se divák nejsnáze sžije. (O to víc divák přicházející z CSFD:-) Opět tu jsou minimalistický rozhovory, dlouhý minuty, kdy si postavy vymění celkem tak deset slov a zbytek času po sobě jenom koukají, ale to k těmhle filmům patří a mě to nevadí. Konec byl uspokojivej, gradoval pěkně a podle mě to dopadlo tak, jak mělo. Fanoušci nezávislých skandinávských filmů nebo psycháren či Madse Mikkelsena (jsem fandou všech), zbystřete! Mohlo by se líbit! (03.05.2011)

Drsná atmosféra života na kraji podvětí je vypůjčená z Pushera, avšak zde působí ještě surověji a nekompromisněji. Pusher si totiž hrál na gangsterku, proto se od něj tvrdá atmosféra automaticky očekávala a v konečném důsledku tedy tolik nevyčnívala nad konvence žánru. Bleeder se více zaměřuje na samotné charaktery, kterými jsou obyčejní lidé z ulice, konkrétně ze špinavé a s kriminálními aktivitami spřízněné ulice. Úvod je sice stále příliš dlouhý, ovšem následující brutální momenty dokáží téměř vyrazit dech. Nemusí jít ani tak o explicitní gore, jako spíš o bezvýchodnost a "zkurvenost" života, kdy poměrně přesně chápeme motivace jednotlivých postav, ale nemůžeme pro ně nalézt východisko. Za schopnost snímku navodit nefalšovanou depresi se nakonec přikláním k vyššímu hodnocení. 7/10 (26.08.2013)

Refn si dává repete s hereckým ansáblem z jeho debutu PUSHER a do jedné z rolí obsazuje svou pozdější manželku. Oproti PUSHER je BLEEDER melancholický kousek řešící zase chlapské problémy se ženskýma na pozadí obsese filmy. Prostředí je inspirováno CLERKS a Tarantinem, přičemž Madsova postava evokuje takovou zamlklou verzi Tarantina, ale ve skutečnosti je to sám Refn v celé kráse. Ačkoliv je mi téma blízké, výsledný dojem je oproti PUSHER slabší. (02.12.2018)

Vemte Kaurismakiho a obraťte naruby. Refn to je hněv, strach a hnus v Kodani bez zjevný příčiny (jakoby s lehkým nádechem chlapskýho srabáctví a pocitu ztráty kontroly nad úplně všim co se kolem děje a obsesivní potřebou si dokazovat, že tu kontrolu má(me) (my chlapi)). Scéna u hřbitova s Grundtvigs Kirkes v pozadí... (06.09.2011)

Skandinávská velká perla. Taková, která okouzlí né svým prvopohledným třpytem, nýbrž skromná a v mnoha ohledech lepší a působivější než vše kolem. Velmi syrové, chladné a velice upřímné ( nepříjemné ), místy i hřející na srdci a mnohé životní situace citující drama ve kterém netušíte, co se odehraje v následující scéně. Trio Pánů herců K. Bodnii, M. Mikkelsena a Z. Burice v režii N W Refna, který i svým druhým filmem zapíchl další Dánskou vlajku na vrcholu pomyslného filmového Everestu, vládnou severské kinematografii, drsný. 9/10 (08.09.2013)