Dívka s mušlí

Na to, že film vznikl v r. 1980, zpracovává poměrně odvážné téma, odhalující fakt, že ne všechny socialistické ženy byly údernice a matky-hrdinky, ale občas taky rozvedené trosky a notoričky, dávající přednost chlastu a chlapům před vlastními dětmi. Matku zahrála poměrně věrohodně Evelyna Steimarová, ovšem celý film stojí a padá s výkonem dětské hvězdy Dity Kaplanové, v té době již známé z Kachyňova Čekání na déšť. Škoda, že další velkou filmovou příležitost už tato herečka nedostala. (02.05.2011)

Tak svojím spôsobom je každé dievča s mušľou, aj keď v dnešnej dobe desiatok rôznych pohlavných identít je všetko možné. Film je trochu nadhodnotený, ale má svoju silu a hlavne výkon Evelyny Steimarovej, ktorá alkoholičku kto vie, či hrala, alebo ju len proste točili za bežného dňa. Tak či ona, s alkoholikom to má triezva obec veľmi ťažké, najmä, ak sú to deti. Ale ak to deti nie sú a nechcete mať s alkoholikom prieky, jedinou cestou je: chlastať s ním. A bude pokoj na zemi. Až do prvého trestného činu. (10.03.2024)

Tohle nějak nejsem schopnej brát vážně. Chtěl bych vidět třináctiletý dítě, který se bude chovat takhle strašně zodpovědně a nesobecky. Foter a jeho nová manželka přemlouvaj holku, aby šla bydlet k nim, ale ona prostě řekne, že to nemůže, protože má sourozence a maminka alkoholička by se nezvládla o ně postarat. Když jí foter nabídne, že jí koupí, co bude chtít, tak ona řekne, že pro sebe nic nechce, ale chtěla by peníze pro maminku, aby měla na chlast. Ale poněkud paradoxně peníze od fotra rozdá dětem na pouti. Nakonec se dostane do dětskýho domova a stejně pořád odmítá jít bydlet k fotrovi, protože by to bylo nefér vůči sourozencům. Na místě toho fotra bych jí už řek, ať si teda vylíže prdel... Všichni tady rozdávaj 4-5 hvězdiček a film vychvalujou do nebes, ale mně to prostě přišlo celý naprosto nereálný. Kromě Evelyny Steimarový v roli velice zábavný matky, která chlastá první ligu a po nocích si domu tahá nejrůznější amanty, jsem ve filmu nenašel nic, co by stálo za zmínku. Jo vlastně mě ještě pobavilo, když Ladislav Frej se elegantně zbavil fakanů tim, že jim dal drobný, ať jdou hrát automaty. Takový počátky gamblerství v dobách socialismu :-) (07.01.2012)

„Co z tebe bude?“ - „Buchta.“ - „Co?!“ - „Buchta. To říká máma.“ Na režisérovi Jiřím Svobodovi mě příjemně překvapuje jedna věc; viděl jsem od něj doposud 4 filmy a každý mi přijde úplně jiný. To, co všechny spojuje, je společný převládající žánr, drama. A také kvalita, se kterou na tom byly také všechny podobně, Dívka s mušlí rozhodně není výjimkou. Na úvod je třeba říct, že film je takřka konstantní depresí. Těch pár záchvěvů něčeho pozitivního vždy velmi rychle zmizí, jako by to bylo něco nepatřičného. Snové (a tolik vypovídající) Venduliny představy spolu s výbornou Hapkovou hudbou tomu jen napomáhají. Stejně jako herecké výkony většiny zúčastněných. S Vendulinou matkou snad ani nejde soucítit, jen jí opovrhovat, s dcerou je to už kapánek těžší. Na jednu stranu ji člověk upřímně lituje a chápe, na druhou kroutí hlavou nad tou umíněností a možná krásnou, ale zcela naivní, sebezničující představou. A pak přijde konec a člověk si jen posteskne nad tím, že tuší, jak by to asi pokračovalo dál. Hodnotím slušnými 4*. (08.02.2018)

Moc hezky natočený film. Tyhle smutné, dojemné příběhy vás nesmí totálně zdrtit, ale nakonci musí bliknout aspoň malinká naděje. Nejpůsobivější je každopádně nekonečná důvěra v matku, která nemá ani za nehet úcty ke svým dětem. Nikdy bych se nechtěl ani z nejmenší části dostat do takového vztahu rodiče - děti... (20.01.2009)