Reklama

Reklama

VOD (1)

Toto politické drama mělo to smůlu, že do kin přišlo až po pádu komunistického režimu, když už nemohlo sdělit nic převatně objevného - u diváků zcela propadlo. Režisér Jiří Svoboda zde působivě rozehrál bezmoc politických vězňů v 50. letech, předvedl, s jakou brutalitou se vynucovala smyšlená přiznání. Všímá si nejen osudů zatčených, ale i jejich blízkých, na něž se snášela šikana a doléhalo všudypřítomné podezírání. Režisér dospěl ke zřetelné výrazové expresi, která umocňuje hrůzy teroru, vynikající je herecké ztvárnění jednotlivých postav (Jiří Bartoška, Jaromír Hanzlík, Milan Kňažko). Avšak nelze přehlédnout patrný alibismus - příběh, připomínající svou konstrukcí známější Londonovo Doznání, vyznívá, jako kdyby oběťmi teroru byli jen čestní komunisté, které nevýslovně trápili zlí komunisté. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (126)

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Tenhle film doplatil na dobu svého vzniku, lépe řečeno na dobu svého uvedení do distribuce, protože doba pádu komunismu nesvědčila ani filmu ani divadlu a trvalo dobré dva roky, než se situace stabilizovala. Řada zajímavých snímků tehdy zapadla, aby je záhy vystřídaly nepoměrně horší neumětelské výrobky komerčního braku. Dovolím si odhadovat, že kdyby totéž Svoboda natočil v současnosti, stala by se z toho přinejmenším malá filmová událost. Na filmu je vidět ještě taková ta řemeslně kvalitní barandovská produkce, která měla svou nepopiratelnou úroveň. Tak 90 % současné české filmové produkce téhle lajny jednoduše nedosahuje. Uživatel Enšpígl se podivuje, jak mohl tak kritický a poměry 50. let obnažující film natočit angažovaný komunista. Mně to naopak přijde jako celkem logický důsledek vývoje české intelektuální radikálně levicové umělecké scény. Jen je potřeba poznamenat, že tito lidé k pochopení toho, co spoustě jiných bylo jasné od začátku, potřebovali několik desítek let a spoustu trpkých zkušeností. A zároveň je nutné podotknout, že zájem těhle tvůrců se obvykle redukuje na komunistické funkcionáře, kteří se obětí procesů stali až v pozdní fázi zostřování třídního boje, a už si nevšímají spousty těch, kteří putovali do lágrů mnohem dřív, ať už to byli příslušníci jiných politických stran, kněží nebo soukromí rolníci, prostě všichni, které režim považoval za své protivníky. Jen o rodinných záležitostech není tak výborný snímek jako např. Kachyňovo Ucho nebo Doznání Costy-Gavrase, je i poněkud schématický, protože režisér chtěl do filmu dostat úplně celý mechanismus fungování těhdejších politických procesů, ale pro člověka, který se chce seznámit s politickou realitou první poloviny 50. let, je to určitě dobrá volba. Dobře vybraní herci odvádějí svůj vysoký standard a Jaromír Hanzlík je v roli oběti státní bezpečnosti jednoduše výborný. Celkový dojem: 75 %. ()

troufalka 

všetky recenzie používateľa

Jaromíra Kolárová byla bezpochyby velká soudružka ale byla také veliká spisovatelka a scénáristka. Dokázala odlehčené komedie i silná dramata a vždycky bez hluchých míst. Uměla napsat lidské a hlavně uvěřitené příběhy. Filmy natočené podle jejich předloh a scénářů se právem těší divácké oblibě. Jen o rodinných záležitostech postlihl osud dalších porevolučních filmů - je málo známý a nedocenněný. A je to škoda. ()

Reklama

NinonL 

všetky recenzie používateľa

Inu, soudruzi se likvidovali mezi sebou. Tajemník šel po krku tajemníkovi, komunista komunistovi. Jiné to není ani dnes, i dnes se politici navzájem likvidují. Metody zřejmě nedosahují krutosti 50. let, ale, co my víme. Ona i mediální a sociální likvidace není nic, o co by člověk stál. Takže mně soudruhů nějak extra líto nebylo, byla to jejich věc. Docela jiná káva je třeba polský film Generál Nil. Tam soudruzi likvidovali vlastence, bojovníky proti sovětské okupaci a antikomunisty. Tento film je čisté pokrytectví, protože ho navíc natočil komunista. ()

lucascus 

všetky recenzie používateľa

Perfektní, leč zapomenuté dílo české kinematografie. Předchůdce filmu "Ve stínu" byl snad ještě lepší než jeho novější verze. A tolik legendárních herců pohromadě se jen tak nevidí. Škoda jen, že to bylo natočeno v době pro film nepříznivé (prakticky všechny první porevoluční filmy zůstaly zapomenuty). ()

klukluka 

všetky recenzie používateľa

Pro mě asi nejlepší film o zvěrstvech páchaných čsl. státní bezpečností na přelomu 40. a 50. let. Paradoxně nám to se vší parádou naservíroval kovanej komouš (ovšem vynikající režisér), kterej se nikdy úplně nezřekl své slepé víry. Pokud mají děti pochopit největší hříchy, jež mohou po čase vyplynout z vlády jedné (extremistické) strany, pak by měly tento film vídat v rámci povinné školní docházky. Stačilo by mi, kdyby si ho pustili aspoň dospělí, to se ale bohužel nestane. Lidi zapomněli a mají tendenci to vnímat jako propagandu. Navíc si nechtějí pouštět do života negativní věci. Sice ve velkém koukají na zprávy, ze kterých se pro změnu já regulérně hroutím, ale u podobných filmů mají pocit, že je psychicky vysávají. A přelom osmdesátek a devadesátek teď není vůbec v kurzu. Asi jsme si toho minulý týden (30 let od revoluce) všimli všichni. Film je famózní svou odvahou vtisknout největšímu hajzlovi šarm a intelekt a vzdělání a dobré způsoby, oběti represe přiznat lidská selhání, je unikátní rozsahem možných forem týrání, je výborný. ()

Galéria (58)

Zaujímavosti (3)

  • Natáčelo se ve věznici v Uherském Hradišti, kde v 50. letech docházelo ke skutečným násilným výslechům a věznění politicky nepohodlných osob. Scény z věznice v závěru filmu byly natočené v pevnosti Terezín. (navorski)
  • Ve retrospektivní scéně, kdy Jan Steiner (Jiří Bartoška), coby důstojník americké armády, přijíždí do koncentračního tábora, zní v pozadí vojenský pochod „It's A Long Way To Tipperary“. (majky19)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bolo zmenené