Prokletí domu Hajnů

Podhledy, nadhledy, snímání zblízka, divně pokřivený zooming, hrátky se světlem, téměř masochistická obsedance kruhovými tvary a hlavně chodbami - toliko a jednoduše je to nejspíš lehký manýrismus ve snímání + Zajímavá a atmosférická výprava, drásající sysntetizátorová hudba a neokoukané herecké tváře v hlavních úlohách k tomu. Bohužel toto všechno upadá a padá na přečpělé televiznosti a nekvalitě materiálu. Každopádně se jedná o zdařilou adaptaci výtečné literární předlohy. 65% (08.01.2009)

Havlíčkova psychologická próza pojednává o pokřivených lidských postavách a jejich osudech, ze kterých člověku není dvakrát dobře po těle. Stejné pocity ve vás vyvolá i filmová adaptace jeho románu "Neviditelný". Zajímavé filmové postupy jako jsou práce se světlem, kamerou a hudbou vás buďto upoutají, nebo donutí k přemítání nad tužbami typu „je to sice zajímavě udělané, ale ať už je proboha konec...". Já jsem se žel spíše těšil na závěrečné titulky... (08.01.2009)

Zřejmě bude nějaká chyba na mém přijímači, neb tohle prošumělo kolem mě. Z těch všech podhledů, nadhledů, schodišť a světla se mi dělalo mdlo. Příběh zajímavý, o tom žádná, vystudovaný chudák se chce výhodně oženit a nějak se mu to díky diagnózám vymkne z rukou. Herecky pestré, Emil Horváth ml. dobrý, Evelyna Steimarová znatelně lepší, ovšem Valerie Kaplanová byla pro mě top tetinka. Takže suma sumárum shovívavě za tři, no. (26.07.2019)

No byl to solidní cvokhaus. Za hrátky s kamerou a celkovou práci s vizuálem palec nahoru, na druhou stranu je znát, že film je podle předlohy a herci často působí, že teatrálně předříkávají daný text a jen málo z toho, co dělají a říkají, působí věrohodně. V ČS kinematografii spíše zajímavý počin než vyloženě funkční dílo. (07.05.2022)

,,Jsem na tom hůř než vězeň. Toho aspoň hlídají normální lidi." Poměrně drsný psychologický horor se silným mysteriózním nádechem. Ovšem s nadčasovou myšlenkou (zachovanou z původního románu Jaroslava Havlíčka) o tom, co dokáží vybraní lidé udělat pro zisk a bohatství, nejen jak se říká jít přes mrtvoly, ale čelit i daleko šílenějším podmínkám... například zůstat žít v domě s psychicky nemocným bláznem a současně tedy v prostředí, kde má manželka po osudovém okamžiku každou chvíli blíž a blíž k totálnímu psychickému zhroucení. Zdeptán jistými momenty nedávám plný počet, také proto, že mi překážel až přílišně hysterický smích hlavní hrdinky, avšak při reprize mě úplně dostal závěrečný zvrat ohledně dříve milé, nenápadné služky Katy (neodolatelná Evelyna Steimarová), najednou rafinované manipulátorské "svině". V závěru pak profesor Švejcar (alespoň u mne) vzbudzuje zároveň lítost, neboť byl pouze vypočítavým kariéristou nebo také obětí? Úžasně tajemný filozofický úvod a závěr s vnitřním monologem, pozoruhodné zpracování s hutnou atmosféru po celý film, jakou uvidíte jen v málokterém československém filmu. Jiří Svoboda jí ve svých filmech z 80. let uměl navodit dokonale, značnou zásluhou má zde na tom vedle výtvarně zajímavých řešení exteriérů onoho prokletého domu a šílených maleb postavy strýce Cyrila jednoznačně i kamera Vladimíra Smutného. Hlavně mít pevné nervy k sledování! 80% (16.11.2018)