Elling

Super norská komedie, dva asociálové se dostávaj do normálního světa z léčebny a tam začíná jejich složitý sžívání s okolním světem. Celý je to podaný trochu komorně, ale fakt vtipně, ale ne zas až tak moc, aby to působilo jako přímo komedie, prostě to vyplývá z děje a je se fakt čemu smát, obzvlášť jednoduchej Kjell je bezvadnej, nikdy se nemeje, neví kdy si naposled měnil spodky a neví jak se chovat, ale ze všeho má strašnou radost, navíc i jeho protějšek Eling umí do filmů vnést určitou zábavnost, i když jeho postava je trošku složitější, ale zase se všeho bojí a neumí ani zvednout sluchátko telefonu. Elling je vlastně zábavnej pohled na celkem složitou situaci a daří se to tomu fakt na výbornou (16.06.2009)

Elling (Per Christian Ellefsen) a Kjell Bjarne (Sven Nordin) spolu bydlí v jednom pokoji v psychiatrickém ústavu. Elling celý život prožil ve stínu své matky, a bez ní se neumí zaobstarat, zatímco Kjell Bjarne, působí násilnickým dojmem a jeho jedinou touhou je pořádně si vrznout (ale i to zná jen z Ellingových příběhů). Vláda se ale rozhodne učinit pokus o sociální integraci, a přidělí Ellingovi a Kjellu Bjarnemu byt v centru města. Oba muži se rázem musí překonat spoustu překážek a naučit se starat sami o sebe... V krátké době už podruhé jsem byl velmi mile překvapen norskou kinematografii - naposledy to byl film Kámoš - , a nyní Elling. Film, který vlastně nenese hluboký příběh, ale jen takové příjemné nahlédnutí do života těch, kteří úplně normální životy nežijí. Režie Pettera Næsse, ale hlavně herecké výkony obou hlavních představitelů, přináší na obrazovku nádhernou podívanou, které je jen málo co vytknout - snad jen částečnou "uřvanost" filmu, a taky poslední desetiminutovku, kdy se rejžovi podařilo vymáčknou slzu i s takovýho starýho cynika jako jsem já.. (13.05.2013)

Elling je úsměvné, občas mírně hořké drama, na které se pěkně kouká a divák se u něho nenudí. Oba hlavní hrdinové jsou sympaťáci a člověk jim drží palce, aby tu adaptaci na normální poměry zvládli. Konec vyznívá na můj vkus až příliš optimisticky, ale to u tohoto sice nijak objevného, avšak docela příjemného snímku, ani tak moc nevadí. (10.05.2011)

Tenhle norský nominát na Oscara není ani trochu smutný, jak by se vzhledem k tématu o lidech z psychiatrického ústavu mohlo čekat. Je to film o životě dvou ne zcela běžných lidí, kde jeden má strach ze všeho neznámého a druhý mluví neustále jen o ženách. Tahle sympatická dvojka magorů s mnoha podivnými zvyky (měnit si spoďáry jednou za dva týdny, postele vedle sebe) k sobě parádně sedí a obyčejné příběhy z života ve městě proměňují v zábavnou podívanou. (11.12.2016)

Hřejivě nestandardní vyprávěnka o dvojici kamarádů z psychiatrie, kterak razí do velkého světa telefónů, nákupů, poezie, těhotných sousedek a zestárlých básníků, krásných veteránů... Trochu úsměvná, lehce dojemná, každopádně originální, otevírající pohledy na existenci "jiných" lidí a jejich zdánlivě jednoduchých světů a příběhů. 80% (17.02.2009)