Réžia:
Rainer Werner FassbinderScenár:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Jürgen JürgesHrajú:
Brigitte Mira, El Hedi ben Salem, Irm Hermann, Elma Karlowa, Anita Bucher, Gusti Kreissl, Doris Mattes, Margit Symo, Katharina Herberg, Lilo Pempeit (viac)Obsahy(1)
V předměstském hostinci poznává šedesátiletá uklízečka a vdova Emmi Kurowska o víc než třicet let mladšího marockého gastarbeitera Aliho. Zatancují si spolu a když Emmi vidí, že nemá kam jít, pozve ho k sobě domů na noc. Brzy se vezmou. Pro okolí je však jejich manželství svou neobvyklostí neúnosné. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (72)
Emmi Kurowski (Brigitte Mira) má za sebou krušný život a ani její budoucnost se na ní nesměje příliš růžově. Již léta je vdovou, tři děti jsou dávno z domu, a protože se nevyučila ničemu "pořádnému", na živobytí si vydělává jako zcela nekvalifikovaná síla. Ač by měla všechny důvody k patřičnému zahořknutí, uchovala si Emmi dostatek radoti z života. Jednoho dne se jí však přihodí cosi, s čím již naprosto nepočítala: hledajíc úkryt před děštěm, narazí v jedné arabské putyce na muže svého života: o 30 let mladšího gastarbeitera Aliho (El Hedi ben Salem)... Partnerský život ne zrovna nejtypičtější dvojice a jeho krize - stylem, jejž ovládá snad jen Rainer Werner Fassbinder. ()
V první polovině Fassbinder vypráví typicky německým ,,brechtovským" stylem - přímočaré poselství, žádné odbočky, rovnou k věci a to pěkně drsně. Pak se ke konci začne příběh komplikovat, možná až trochu překombinovávat. Ale i přesto dávám plný počet, protože film mi stylem vyprávění a tím o čem vypráví, sednul. Napomáhají tomu výborné herecké výkony hlavní dvojice, obzvlášť u Brigitte Mira stačí pouhý delší detail zastavený na její smutné tváři a já mám pocit, že mi to utrhne srdce. Nekompromisní snímek o zlu a xenofobii zakořeněných v lidech. ()
Doufal jsem, že na konci najdu moře, pláž v barvě sněhové vločky a obzor, kde se Slunce bude rozpouštět do mořských hlubin, ale ne! Rázný konec bych přirovnal k cuknutí, když se tělo zdráhá usnout. A scénář k nadpozemskýmu vyjádření bolesti a k fackám života, protože jen ony nás můžou vykopávat do vyššího životního levelu. V barvě šedé se tam utápěla jedna chodba a jen tak bezděky tam taky stála bytost, Brigitte Mira, která, obuta v žlutě zářivých botech, byla v úžasným kontrastu. Závist - víra. Smutek - naděje. Láska - smrt. Fakticky ten film nevybočuje, ale jeho scénář mi otevřel bránici k nenávistným poznámkám k rasismu. V tu chvíli jsem zřejmě spolknul ďábla!! 85% ()
Pred pár dňami som si pozrel film Odnikiaľ a dnes túto Fassbinderovu provokáciu. Nechal som sa vyprovokovať k trom hviezdičkám, ale ku komentáru nie. K stretu nekompatibilných kultúr vylepšenému o úctyhodný vekový rozdiel sa nevyjadrujem a dôvodom je skôr racionálna úvaha, než vyhýbanie sa zbytočným diskusiám.. ()
Přece jen jsem čekal poněkud kvalitnější snímek, to rozhodně. Nejvíc mě iritovalo chování hlavní hrdinky, u které mně přišlo, jako by jí bylo snad jen 15 let a ne o 50 víc, ale kdo ví, třeba je to i takovémto věku možné. Přesto zajímavý, možná i tak trošku nadčasový film, na který se dá koukat i po těch 40 letech. ()
Galéria (41)
Fotka © Filmverlag der Autoren
Zaujímavosti (14)
- 2. epizoda 17. série s názvem „Děvče, které spalo příliš málo“ seriálu Simpsonovi (od r. 1989) se v německé verzi jmenuje stejně jako film. (ČSFD)
- Po filmech Acht Stunden sind kein Tag a Svět na drátě je Strach jíst duše posledním Fassbinderovým snímkem, jehož konec není bezvýchodný. (ČSFD)
- Film existuje také jako divadelní hra. (ČSFD)
Reklama