Balada pro banditu

Filmové zpracování legendárního brněnského muzikálu ze stejně legendárního divadla "(Husa) Divadlo na provázku". Většina písní z tohoto muzikálu zcela poprávu časem zlidověla, mladí představitelé "elévové" hlavních rolí tohoto muzikálu podle Olbrachtovy předlohy (Eržiky, Nikoly, Mageriho i mnoho dalších) to "dotáhli pěkně daleko" a už teď mohou pomalu bilancovat své hodně bohaté a zajímavé herecké, hudební i bavičské kariéry. Až poté, co jsem viděl originální filmové zpracování "Jesus Christ Superstar", mi došlo, že se režisér Sís možná tak trošku inspiroval. Každopádně v době vzniku to byl opravdu výborný muzikál a filmové zpracování nezůstalo o moc pozadu. (20.09.2017)

Odkojená brněnským divadlem na provázku nemohu a ani nechci dát více. Kdo viděl divadlo pochopí, kdo ne, má smůlu a přišel o něco, co se nedá popsat. Filmové zpracování sice vtipně zasadilo děj do přírodního amfiteátru, na překrásnou Pálavu, ale kouzlo divadelního představení jako takového tím zmizelo. Děj se rozpadl a ublížilo mu to, rozbila se soudržnost, která v divadle v té době nedovolila dýchat. Ovšem pamětníci Polívkových pantomim a nejen jich si alespoň díky tomu mohou zavzpomínat. Vůbec provázkovský ansámbl tehdejší doby byl špičkový. Děkuji Bohu, že se má studentská léta překrývala s jeho nejlepším obdobím. Bolek nebyl okoukaný, zářil, divadlo s ním stálo a padalo. Donutil nebyl - vážně - nebyl tlustý (i když kila navíc měl vždy a jako Nikola mi tím moc neseděl) a nelezl odvešad v rádobyvtipných kreacích. A když zpíval – živě – ani tak nevoní – tak jsem Eržice vážně záviděla…Bittová mladinká a ještě zpívala, neječela. (jen a jen můj subjektivní názor!!!) Láska k Jirkovi Pechovi ani po letech a vypitých lahvích (jeho, ne mých) nedoznala žádné změny. Kladem filmu oproti divadlu je Gustav Opočenský, toho mám strašně ráda a zas tak často vidět nikdy nebyl, aby se okoukal. (A Pavel - syn – je navíc kamarád, jenže tatínka jsem měla ráda dávno předtím a víc). Balada pro banditu je krásná, zpěvná, nostalgická. Pan Uhde se nám za co stydět! (23.05.2008)

Tahle filmová ozvěna doslova kultovního divadelního představení Divadla na provázku je právě tím trampským a folkovým muzikál evropského formátu, který mohl udělat naši normalizační kinematografii originální a osobitou... Tak mystifikační kvazi world music, která předběhla a předznamenala pozdější světové dění... Tenhle podivuhodně muzikálový (ale vlastně i obecně filmový) experiment je doveden k dokonalosti a jeho nadčasovost a genialita se nenaplňuje ani tak ve skvělé hudbě Miloše Štědroně a krásných (pseudo)folklórních textech Milana Uhdeho, čistě divadelní jednotě místa, času a děje, narativně mýtickém rámci a usazení celé adaptace, či alespoň pro mě úchvatných hereckých a pěveckých výkonech všech zúčastněných (zvláště pak dua Donutil-Bittová), ale především ve srovnání se záplavou soudobých muzikálových (promiňte mi to slovo) ,,sraček"... (03.07.2007)

Pojetí, jakým byl tento "film" zpracován mě vůbec nezaujal. A slavní herci, co tam hráli, mi nikdy k srdci nepřirostli. Nejspíš jediný důvod, proč jsem to dokoukala, byla hudba, kterou mám moc ráda. A musím přiznat, že kdybych předtím neviděla Baladu pro banditu jako divadelní představení, tak bych asi moc nepochopila děj.... (10.09.2010)

Bez hudby Miloše Štědroně, který jako jeden z nejzajímavějších brněnských skladatelů (a specialista na Leoše Janáčka) doplnil zbojnickou lidovou poezii folklorně stylizovanými melodiemi, které ve filmu kupodivu hrají Zelenáči (k zahlédnutí je i Jan Vyčítal), by to asi nebylo úplně ono. Na druhou stranu - vznilkl v Česku jiný, trampskou poetikou (která byla mírně nonkomforní mládeži v 70, letech tak milá) ovlivněný snímek? (17.07.2011)