Balada pro banditu

Parta mladých lidí, většinou folkařů a kotlíkářů, se sešla na festivalu a převedla divadelní zpracování Olbrachtova románu. Fikce se prolíná se skutečností. Pušky nahradily kytary, místo koně poslouží kláda. Je to nezvyklé pokoukání, ale zajímavé, méně je v tomhle případě víc. Nejlepší na celém filmu jsou písničky v podání brněnského divadla Husa na provázku, v čele s Miroslavem "Šuhajem" Donutilem, kterému role loupežníka sedne. (11.05.2003)

Tak jsem si po dlouhé době dopřála zase Baladu pro banditu. Věřím ,že se ve své době v kině dlouho neohřála. Balada je tak trochu jiná a právě ta jinakost mě fascinuje. Díky ní se stal snímkem věčným. Tam kde se střílí z kytary ,tam kde se místo na koni jezdí na kole ,tam kde zní krásné písně se svými půvabnými texty , tam kde "kvete" láska Eržiky a Nikoly ,tam kde se k něžnému oslovení používá slov "rybko moje" , tam pokaždé zažívám svůj malinký soukromý ráj.... (30.10.2008)

Psal jsem-li někdy, že v českých podmínkách nelze natočit dobrý muzikál, tak jsem se pletl a svá slova beru zpět. Pro mě rozhodně nejlepší český... pardon, trocha patriotismu s dovolením neuškodí - moravský muzikál. Příjemná podívaná, tak trochu padnoucí do letní atmosféry, která výborně převedla divadelní látku na plátno - vlastně ono se nejedná ani o film, jako spíš o záznam představení pod širým nebem. Jinak by to ale udělat nešlo - co vím z otcova vyprávění, který narozdíl ode mě má v paměti i zážitek ze samotného divadla, důležitý byl kontakt s divákem, protože určité prvky se údajně obměňovaly. Což hovoří ve prospěch scény - reprízy by byly i nadále něčím novým, zatímco u filmu při opakované projekci vidím totéž. Jestli jsem někdy kritizoval české muzikály, bylo to proto, že ve mě plane přesvědčení, že většina herců neumí zpívat. Miroslav Donutil ale k vynikajícímu hereckému výkonu přidává i hudební, v opačném gardu se dá vyjádřit o jeho partnerce Ivě Bittové, která coby zpěvačka přidala i skvělé civilní hraní. Tím bych se dostal k výkonům obecně - ač bych si určité tváře nedokázal spojit se jménem (přece jen, ač Brňák, tuto generaci vzhledem ke svému věku nepamatuji), budu na všechny zúčastněné (tady by si zasluhoval vypíchnout především pan Bolek Polívka) vzpomínat v dobrém, protože se už nějakou dobu nestalo, aby každá replika z filmu zněla tak přirozeně a ne suše oddeklamovaná jako v dnešní době (tady bych zahrnul i zahraničí). Skvělý film, díky kterému si budu ještě více vážit naší specifické brněnské kultury, která disponovala (minulý čas proto, že nevidím v dohledné době podobné persony jako Donutil s Polívkou) ohromnými osobnostmi. Rád se i přes zmíněné nevýhody oproti divadlu podívám na hochy od Provázku znovu. (29.07.2009)

V divadle to muselo fungovat výborně. Na filmovém plátně se ovšem zcela vytratil duch revolty, o níž věděli jen herci a diváci a uzavřeli tak tiché souručenství. Tady zbyla jen spousta zpěvu, který by se nejspíše hodil na Portu a podivného patosu, zcela překrývajícího eventuální klady i zápory filmu. Všichni aktéři se při natáčení tohoto legendárního kusu zajisté skvěle bavili, ve své době se jednalo o nevídaný počin s příchutí svobody a nespoutanosti. Osobně dávám přednost Nikolu Šuhajovi s Petrem Čepkem v hlavní roli (i když je schématičtější a tendenčnější, leč řemeslně zdařilejší). Nějak se s touto svéráznou muzikálovou adaptací (a především s nyvě pějícím hrdinou, jenž by však mohl být dobře utajeným otcem Despráda) míjíme. Existují filmy, které, byť byly kdysi přínosné (majíce statut jakéhosi manifestu a symbolu), stárnou překvapivě rychle. (04.04.2010)

Bez hudby Miloše Štědroně, který jako jeden z nejzajímavějších brněnských skladatelů (a specialista na Leoše Janáčka) doplnil zbojnickou lidovou poezii folklorně stylizovanými melodiemi, které ve filmu kupodivu hrají Zelenáči (k zahlédnutí je i Jan Vyčítal), by to asi nebylo úplně ono. Na druhou stranu - vznilkl v Česku jiný, trampskou poetikou (která byla mírně nonkomforní mládeži v 70, letech tak milá) ovlivněný snímek? (17.07.2011)