Jonáš a Melicharová

Duo Suchý - Molavcová se tak nějak vůbec nehodí do naší postmoderní uspěchané éry... Jakoby oba dva vypadli z dob, kdy k sobě lidé byli přirozeně slušní, kdy elementární vzdělanost a všeobecný rozhled patřily k bontonu a kdy jemný slovní humor byl ceněn výše nežli pitvoření. Ano, můžete namítnout, že tenhle film, který se snad ani filmem nazývat nedá (spíše je to koláž sesbíraných scének) si nezaslouží srovnání s jakýmikoliv "klasickými", natož pak hollywoodskými spektákly a že hodnocení je silně ovlivněno mým vnímáním pana Suchého jako hybatele české muziky a jednu z nejvýznačnějších postav naší kultury vůbec. Ano, máte pravdu. Čtyřmi hvězdičkami jsem například ocenil některé kousky bratří Coenů, nebo vize pana Kubricka. Je to vůbec porovnatelné? Není. Ale existuje ještě v současnosti nějaká TAKHLE výrazná osobnost (navíc s tak roztomilým a přitom rovnoprávným "přihravačem" jako je Jitka Molavcová)? A když vidím u některých hodnocení slovíčko "odpad", přijde mi líto, že tenhle film hází někteří z nás do stejné popelnice, kam patří prvoplánové slátaniny typu Kameňáku. (09.03.2008)

Krásné písničky prokládané slušnými výstupy ve formátu, který je vhodný pro televizní pořad, ale ne pro film. Výsledný dojem výrazně kazí neuvěřitelně špatná režie a unavená, přesvětlená kamera. Za povšimnutí stojí možnost nahlédnout do prostor dnes již neexistujícího Semaforu v pasáži u Františkánské zahrady. (10.10.2011)

Melicharová nefuň...😋 Po dlouhých letech půstu se Jiří Suchý mohl vrátit na plátna kin, původně bylo zamýšleno že by film i režíroval, což ale mocní Barrandova neschválili. Pan Suchý považuje film za nepovedený, kromě toho že mu režisér mluvil do scénáře, kde musel být nakonec uveden,byl prý velkou část natáčení pod vlivem... (09.01.2020)

Osu filmu Vladimíra Síse Jonáš a Melicharová vytváří semaforské představení. Tvůrci využili stavební adaptace divadla Semafor a zasadili děj, v němž pochopitelně dominuje hudba, zpěv, inteligentní komika a sestříhané archivní materiály, na jeviště i do zákulisí přestavovaného divadla. Dobové snímky jsou použity poměrně střídmě a přesvědčivě dokreslují atmosféru. Jsou to úryvky z filmu : Bylo nás pět, televizní písničky, části televizních pořadů, i záběry ze semaforského archivu. Díky jim se na plátně objeví Jiří Šlitr, Jan Werich a další známí lidé, spjatí s érou Semaforu. Oba protagonisté dostávají zároveń dostatek prostoru, aby znovu přesvědčili o svých uměleckých schopnostech, čímž přispěli k sympatické podívané. (15.04.2013)

Na malém prostoru velký tingtangl. Je to prostě skvělé. Dýchnou na vás staré časy kabaretů a šantánů, láska k V+W a samozřejmě dobrá muzika. Jitka Molavcová není zdaleka jen přívěšek, ale rozjíždí to ve velkém stylu. Jak člověk nepolíbený tvorbou Suchého a Šlitra před tímhle smekám klobouk a házím do do křoví. 85% (12.10.2019)