Réžia:
Quentin TarantinoScenár:
Quentin TarantinoKamera:
Guillermo NavarroHrajú:
Pam Grier, Samuel L. Jackson, Robert Forster, Bridget Fonda, Michael Keaton, Robert De Niro, Michael Bowen, Chris Tucker, LisaGay Hamilton (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Adaptace románu Rum Punch klasika soudobé drsné školy a bestsellerového spisovatele Elmora Leonarda. Jackie Brownová je černá letuška, která si přivydělává pašováním špinavých peněz drogového dealera a obchodníka. Je chycena dvěma policejními agenty, kteří ji však slíbí shovívavost, pokud pomůže svého šéfa dopadnout a usvědčit. Jackie, která je na svobodě jen díky kauci svého milence, zosnuje plán, jak najednou získat milionový balík, zbavit se policistů i nepohodlného šéfa, jehož nejčastější replikou je věta "řekneš slovo a jseš mrtvá". Jenže takový plán má spoustu rizik... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (804)
Z hlediska filmových hodnot, které jsou pro mě důležité, znamená Jackie Brownová skutečný vrchol Tarantinovy tvroby a po ní už následoval nezadržitelný úpadek, po pravdě řečeno, kvalita jeho filmů se řítila dolů jako stíhačka zasažená v letu raketou. Není to film lacině efektní a nejspíš zklame vyznavače divoké akce a násilí doplněné bizarním humorem a šokujícími hláškami. Je to film umírněný, přes žánrový rámec klasické kriminálky je zaměřený především na lidské vztahy, fakticky jde o silný milostný příběh dvou stárnoucích lidí, kteří mají před sebou možná poslední šanci začít znovu a líp. Tarantino buduje pomalu a trpělivě filmovou atmosféru až k napínavému finále. Věnuje pozornost dialogům, kde se sice objevují nezbytné "cool" hlášky, ale v rozumné míře a tam, kde to scénář vyžaduje. Těmhle postavám se dá věřit. Nejzralejší Tarantinův film s řadou zajímavých hereckých kreací a možná i nejodvážnější, protože představuje zradu tradiční fanouškovské obce. Není náhodou, že s tímhle kouskem přišel po svém slavném oskarovém majstrštyku Pulp Fiction, kdy cítil, že i takový přemet jeho publikum ustojí. Celkový dojem: 90 %. ()
Po pětadvaceti letech a dalších šesti/sedmi titulech pořád "Jackie Brown" zůstává nejukázněnějším Tarantinovým filmem, a o to víc také díky tomu mile překvapí. Až to svádí k myšlence, jakou alternativní cestou se mohla jeho filmografie ubírat, kdyby to svého času byl větší hit. Třeba by Tarantino více vycházel z jiných autorů a méně by exhiboval. To ale samozřejmě není možné, nejen proto, že minulost nelze změnit, ale především protože doba, ale i samotná podstata Tarantinovy osobnosti více nahrávaly právě tomu vývoji, který známe. Rozmach DVD distribuce, boom internetu a jeho aktivizace filmových fandů ohromně nahrávaly okázalé eklektičnosti Tarantinovy nadcházející tvorby. Krom toho on sám se coby egocentrické hovado a nadutý filmový nerd nemohl oprostit od potřeb pře-nerdovat všechny ostatní a vehementně tesat vlastní pomník nedotknutelného a všemi milovaného pop-auteura. S ohledem na to se ostatně nabízí si všímat, jak i ve svém nejstřídmějším díle se prostě musí tlačit do popředí a otiskovat své ego do vyprávění příběhu, který se k tomu vlastně vůbec nenabízí. Počínaje hlasem na záznamníku a velikášským závěrečným titulkem s vlastním jménem, přes generování trivií, které vlastně jen zpřítomňují autorovu domnělou sofistikovanost, až po problematické Tarantinovo juvenilně nerdovské machrování, že díky tomu, kolik nakoukal blaxploitation bijáků, dokáže napsat víc gangsta talk než používají reální gangstas. Ale při tom všem také nelze Tarantinovi upřít jeho jednoznačný filmařský talent, mistrovské uvažování o výrazových prostředcích média i jejich užívání a bravuru v konstruován fiktivních vyprávění, které se sice pouze opírají o další fikce a žánry, nikoli o realitu, ale zatraceně skvěle v tomto směru fungují. O to víc pak na "Jackie Brown" překvapí, že v zlomku svého jádra pojednává o stáří. Byť opět nikoli v jeho společensko-osobních rovinách, ale především z hlediska stárnutí filmových ikon a žánrových figur. Ale také si přiznejme, že právě coby projekt třicátníka, do kterého si obsazuje své milované padesátníky, může vlastně upomenout až na Tomáše Magnuska, se kterým Tarantino asi bude mít vícero společných rysů než bychom si chtěli připustit, byť rozhodně nikoli v oblasti filmařských schopností. ()
Plnokrevný Tarantino a jeho černý humor. První dojem po skončení filmu byl rozpačitý, ale po rozložení v myšlenkách pár hodin po závěrečných titulkách, jsem se pousmál a řekl: motherfucka ! "výborný scénář, výborný podraz, výborná role Samuela L. Jacksona". Velmi osobní Quentinův film, který najde svého diváka, a i když ho nezasáhne jako PULP FICTION, nikdy se na JACKIE BROWN nezapomene. ()
Bez nadbytečných cirátů: Jackie Brown se nonšalantně vyhoupla na vrchol mého osobního indexu "režijní vyspělosti dr. T", zároveň do trojice s Gaunery a druhou půlí KB (čímž nemám na mysli Komerční banku). Je na ni radost pohledět, neboť lahodí nejen oku, ale i sluchu, bránici a ohleduplně atakuje i hranice cituplné srdcovky. Jestli jde v Tarantinově filmografii o snímek z vínku "odlišných", to si já, malý pán v pohyblivých obrázcích, netroufám říci. Pro svou vyrovnanost, přesnost a ukotvenost je však netrénovanému oku bezesporu obtížněji dešifrovatelný, možná i nudný a úzkoprsý. Ale osobně mi tohle latentní autorství činí jen a jen potěchu, protože tím spíše dovoluje si vychutnat i ty nejjemnější nuance, vypravěčské finesy, charakterizaci postav, scénář, hudbu a nikdy nenudící aluze. Lahůdka! ()
Nejpomalejší Tarantino, ale tady jde vidět, s jakým klidem Jackie Brownovou točil. Oproti Pulp Fiction a Gaunerům to není to, na co jsme zvyklí, ale určitě si film zaslouží svoje místo za vysluní především za herecké podaní naprosté většiny a hudbu, kterou si určitě Quentin vybíral sám. Ten chlap má prostě dokonalej vkus! ()
Galéria (146)
Zaujímavosti (64)
- Kniha, kterou čte Max Cherry (Robert Forster) ve scéně, kdy Jackie (Pam Grier) opouští vězení, je „Berlin Game“ od Lena Deightona. (Othello)
- Ze začátku filmu sdělí Ordell (Samuel L. Jackson) Louisovi (Robert De Niro), že je "serious as a heart attack" ("vážný jako infarkt"). Stejnou frázi použila De Nirova postava ve filmu Fanatik z roku 1996. (Othello)
- Bílá Honda, kterou jezdí Jackie (Pam Grier), je úplně stejné auto, kterým v Pulp Fiction: Historkách z podsvětí (1994) srazí Butch (Bruce Willis) Marselluse Wallace (Ving Rhames). (Elisebah)
Reklama