O liečivej vode

Vyprázdněný televizní zvratek vržený do tváře každého diváka, který snad od pohádky něco čekal. Kvalitativně zhruba na úrovni německých pohádek, které zpravidla dávají někdy kolem páté ráno. Obsahem díla je především to, že se tam někdo hýbe v historickém kostýmu. Jinak scénář o ničem, dramaturgie nulová, střih je naprosto tristní. Pokusy o humor snad nemá cenu komentovat. V podstatě každá scéná vyznívá jalově, prázdně... do ztracena. Nejvíc si ale užívám dialogové pauzy, v nichž každý herec jakoby čekal, než se věta jeho předřečníka vsákne do vzduchu a pak teprv začne mluvit. Zase jedou lahůdka, todlecto... (26.12.2020)

A nechtěla by se Linda Rybová o tu vodičku v této době s lidstvem podělit, docela by to bodlo. Ovšem oceňuji, že pro paní vod byla vybráná herečka jménem Rybová, to se cení. Příběh by nebyl špatný, ale herecky výrazná mě přišla jen Zuzana Kanocz ta si tu svini dala na stříbrným podnose. Ještě výtka, to jste fakt nemohli udělat lepší triky v té vodní říši při dnešních možnostech ? (26.12.2020)

Vydržel jsem asi 40 minut a pak šel spát. Poněkud civilní a nepohádkově působící kostýmy, absurdní zápletka (stačila sklenice vody, netřeba darovat celou studnu ne?), zoufalé herecké výkony i dialogy, princezna vysloveně strašidlo. Mimochodem, jak se z té blonďaté holčičky stala černovlasá kudrnatka? Takové seky by se neměly prostě stávat. (27.12.2020)

Příjemné překvapení, ačkoli pohádka více osloví děti větší a dospělé. Moc pěkně obsazeno neokoukanými tvářemi, Linda Úžasná, Kemka a Vaněk skvělí, viděno ve slovenském znění, tedy čeští herci předabovaní, však vkusně, za což palec nahoru. Poetické, klidné, milé, Zuzana Kanócz v roli potvory skvělá! Výprava slušná, kostýmy mohly být i pěknější, nicméně vídáme i horší, krásná kamera, námět zaujal, Mitaš v roli krále výborný, Zelinka potěšil, nerušil nikdo. Do toho skladba úžasné horehronské divy Kataríny Málikové, (držitelky několika cen Radiohead, jejíž desky Pustvopol a Postalgia dobývají ten velký hudební svět a uchvátily řady zahraničních par excellence kritiků, obočí zdvihli i Dead Can Dance, Kimbra či Bjork, tedy nic pro běžného konzumenta Elánu, Michala Davida nebo tuc tuc debilovin), kombinace toho všeho evokuje pohádky z časů dávno minulých, jako byla třeba posmutnělá, ale krásná Malá mořská víla nebo Plavčík a Vratko. Nevím, jestli se pohádka zalíbí široké veřejnosti, já však absenci pitvoření, křiku a jiných šaškáren vítám. Pohádka se mi ve svátečním odpolední u ryby se salátem a mísou cukroví líbila moc! Ján Sebechlebský se mi trefil do vkusu, vážnější kusy tohoto žánru mívám ráda (Třetí princ, Hodinářův učeň nebo Král drozdia brada), takže ode mě lepší čtverka- radostná. Dobrou práci s chutí pochválím. Režisér se drží své vize, dobře vede herce a to se u pohádek posledních let nevidí často. Pěkné! (25.12.2020)

Pohádka s tak jednoduchým dějem, že by se s ním nevystačila ani nedělní „hodinovka“, natož pak film s devadesátiminutovou stopáží. Vnitřní logika popírá samu sebe: léčivá voda se měla ze světa ztratit, když se jí „zmocní“ někdo sobecký a zlý – v tomto případě stačilo, aby taková osoba na chvilku držela bandasku s trochou oné vody. Takže všichni ti nemocní, kteří po léta přicházeli ke studni a pili léčivou vodu z pohárů, byli dobří? Nebo jim dal král předtím vyplnit psychotesty a prolustroval jejich trestní rejstříky? Paní vod řekla, že se od nich nikdo nemůže odejít zpátky do světa lidí (podle vzoru „co voda schvátí, víc už nenavrátí“). Dokonce princezně bez ptaní vzala paměť, aby jí usnadnila život pod hladinou. Ale když si pro princeznu přišel Jakub, paní vod je po chvilce přemlouvání pustila na svět i s léčivou vodou. Takže princeznu mohla pustit už dávno, když to záviselo jen na ní? Oba mladí spolu mají asi tak tři scény. Viděli se poprvé jako děti, pak deset let nic (i když Jakub na princeznu „myslel každý den“), protože Jakub coural po světě, pak spolu jednou tančili a máme uvěřit, že je tam nějaký hlubší cit. Proč spolu rovnou nevyrůstali – ano, láska princezny a „kluka od vedle“ je už pohádkové klišé – ale děj by to nezměnilo a jejich pouto by bylo uvěřitelnější. V zámku mají všichni o kolečko méně a bezpečnost zajišťují všeho všudy dva polodementní strážní. Všechny postavy kromě zlodušky jsou pasivní. Mladá dvojice (Darija Pavlovičová a Jakub Spišák) je nesmírně sympatická – a to i herecky – ale k čemu to, když se za celou pohádku dopouští vlastní iniciativy minimálně? Kánon velí, aby si hrdina své štěstí zasloužil, ale Jakub šel princeznu zachraňovat až po 70 minutách stopáže a v zásadě jen udělal oči na Lindu Rybovou, aby je pustila na svět a bylo vymalováno.... Ještě si dovolím podotknout, že kostýmy byly stylově/dobově nejednotné a princezně vybrali velice nelichotivé šaty, to si taková hezká holka nezasloužila. Ale hlavně mě to celé vůbec nebavilo. Je mi líto, ale tady nemám, zač hvězdičkovat. (26.12.2020)