Pulp Fiction: Historky z podsvetia

Přelomový snímek 90. let, který zrodil kult Tarantina a zaznamenal proměnu svého žánru. Dovedný mix násilí a vulgarity ve spojení s chytrým scénářem, který dovedně promíchal dějové linie a spojil jednotlivé linie příběhu. Stal se finančně neúspěšnějším americkým snímkem vytvořeným v 90. letech mimo velká studia. Diváci jednak ocenili nápaditost Tarantina, protože filmová produkce předchozího desetiletí byla k uzoufání sterilní a neobjevná. Fascinovalo je i surové násilí a drsné hlášky do té doby v oné míře nevídané. Film se mohl opřít o řadu hvězd, které si své party zahrály vyloženě s chutí. Ze Samuela Lee Jacksona se stal jeden z nejobsazovanějších herců. V tomhle filmu Tarantino zúročil ty tisíce hodin, které strávil sledováním brakových snímků ze všech koutů světa. Je vidět, že i takovouhle flákárnu někdo dokáže zúročit... Celkový dojem: 80 %. (23.06.2006)

„Zmizíš z tohodle města. Hned teď. A když zmizíš, budeš zmizelej, nebo tě zmizím já. V L.A. jsi prostě skončil. Bereš?“ Ostatně, kdo by odporoval někomu, jako je pan Wallace, že…V rámci restartu Tarantinovy tvorby muselo samozřejmě dojít i na Pulp Fiction. Když jsem ho viděl poprvé (před cca 11 lety), nadšení u mě zrovna nepřevládalo, a vlastně to dost negativně poznamenalo můj vztah k Tarantinovi. Napodruhé už to bylo o mnoho lepší. Především jsem se o dost víc bavil a nacházel zalíbení jak v dialozích, tak hlavně dobře napsaných i zahraných postavách (Jules, Vincent, Butch, Marsellus, Winston, Mia…zamrzí jen min. prostor pro Buscemiho, ale na další hereckou exhibici už asi nebylo místo). Kult ani genialitu jsem v tom stále neviděl, kvalitní podívanou už ano. „Neleze ti to na nervy?“ - „Co jako?“ - „Trapný chvíle ticha. Proč máme tu potřebu plácat třeba úplný kraviny, jen aby nebylo ticho?“ - „To nevím. Dobrá otázka.“ - „Podle toho poznáš, že jsi narazil na někoho extra. Když můžeš tu hubu na chvilku zavřít a příjemně sdílet ticho.“ (20.04.2008)

Jednou se mě zdálo toto. Byl jsem v obřadní síni na sobě slavnostní hadry přede mnou Quentin Tarantino s dvěma prstýnky, za mnou John Travolta a Samuel L. Jackson. Kouknul jsem se vedle sebe a tam bylo položený na stojato DVD s dlouhým bílým závojem, které neslo název Pulp Fiction. Najednou začal Quentin Tarantino mluvit :"Enšpígle, slibujete, že budete film Pulp Fiction milovat v dobrém i zlém do konce svého života?" a já řekl "ANO". Pak jsem se vzbudil a zjistil jsem, že to byl jen nádhernej sen. Svůj "snový" slib však dodržím - slibuji. (15.07.2007)

Pohledná a sexy definice pulpové poetiky, která řekla vše, co říci měla a také vše, co říci mohla. Veškeré plagiáty jsou již jen zbytečnou repeticí téhož, tohle je doslova biblicky naditý foliant. Rozhodně Tarantino zpopularizoval netypickou narativní formu a vnesl do hry veškeré pokleslé popkulturní emblémy a mechanismy, které se až do té doby držely jaksi na okraji obecně přijímané kultury. Jedinou vadou na kráse poetiky Pulp Fiction je to, že jde naprosto mimo mne. Ale rozhodně Tarantinův nejlepší film. (27.11.2006)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Pulp Fiction stojí a padá na hláškách, dialozích a černém humoru. Hlášky - to bych musel ocitovat celý scénář. V dialozích jde především o skvělé vypozorované a vypointované rozdíly mezi uvažováním a mluvou mužů a žen, ať už jde o Lízátko (při rozhovorech Willisova Butche s manželkou jsem málem brečel smíchy), Honey Bunny, nebo Miu. Z černého humoru je skvělý např. monolog kapitána (Christophera Walkena) ohledně zlatých hodinek po Butchově pradědečkovi, nebo náhodný výstřel Vincenta v autě:). Nezapomenutelný Marsellus mluvící hlasem Václava Vydry. A ta hudba! Trailer k filmu (přímý odkaz): http://www.youtube.com/watch?v=wZBfmBvvotE (03.08.2009)