Pulp Fiction: Historky z podsvetia

"Víš, co mi teď vrtá hlavou? Není to kafe v mý kuchyni. Je to mrtvej negr v mý garáži." Pulp Fiction pro mne znamená největší kult všech dob. Patrně navěky mi zůstane záhadou, jak se Quentinovi podařilo dostat takové množství morálně pokřivených postav do tolika absurdních situací, nechat je vést nekonečně vtipné dialogy o neskutečných kravinách a ještě způsobit, abych se uprostřed všeho toho organizovaného násilí tak královsky bavil. Jako zarytý fanda morálních kvalit Mirka Dušína bych se měl za lásku k takto pokleslé tvorbě stydět, ale já se prostě kdykoli rád vrátím k Mazanýmu králíčkovi, občas si z nudy píchnu adrenalin do srdce, pravidelně si zajedu do Cože pokecat anglicky a když mi v restauraci k borůvkovým lívancům automaticky nepřinesou vanilkovou colu, tak okamžitě volám pana Wolfa. A pokud mi špatně namasírujete nohy a schováte se přede mnou v Indočíně, tak na vás samozřejmě bude ve čvrtlibráku se sejrem číhat Jules, kterej vás sejme, protože "Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby......" (21.07.2011)

(Quentinova) Legenda o slavném návratu (Travolta) dokázala husarský kousek, neboť spolu s Boormanovým Deliverance dokázala propašovat pod oči filmových akademiků anální znásilnění.. Celou dobu máte správný pocit, že už jste to všechno někde viděli, přesto tu skládačku pokleslého žánru spolknete i s navijákem z Big Kahuna Burgeru. Přiznejte se, kdo napoprvé odhalil představitele Buddy Holly číšníka? (29.08.2008)

Asi jsem poslední, kdo právě viděl Pulp Fiction a je to můj třetí Tarantinovský snímek. Takže ho moc neznám a jeho rukopis bude pro mě zřejmě tvrdý oříšek i do budoucna. Herecky vynikající a kdyby to nebylo tak šíleně přepálené.....tak možná.....takhle slabá čtyřka. Filmová výzva 2016 (27.02.2016)

„Zmizíš z tohodle města. Hned teď. A když zmizíš, budeš zmizelej, nebo tě zmizím já. V L.A. jsi prostě skončil. Bereš?“ Ostatně, kdo by odporoval někomu, jako je pan Wallace, že…V rámci restartu Tarantinovy tvorby muselo samozřejmě dojít i na Pulp Fiction. Když jsem ho viděl poprvé (před cca 11 lety), nadšení u mě zrovna nepřevládalo, a vlastně to dost negativně poznamenalo můj vztah k Tarantinovi. Napodruhé už to bylo o mnoho lepší. Především jsem se o dost víc bavil a nacházel zalíbení jak v dialozích, tak hlavně dobře napsaných i zahraných postavách (Jules, Vincent, Butch, Marsellus, Winston, Mia…zamrzí jen min. prostor pro Buscemiho, ale na další hereckou exhibici už asi nebylo místo). Kult ani genialitu jsem v tom stále neviděl, kvalitní podívanou už ano. „Neleze ti to na nervy?“ - „Co jako?“ - „Trapný chvíle ticha. Proč máme tu potřebu plácat třeba úplný kraviny, jen aby nebylo ticho?“ - „To nevím. Dobrá otázka.“ - „Podle toho poznáš, že jsi narazil na někoho extra. Když můžeš tu hubu na chvilku zavřít a příjemně sdílet ticho.“ (20.04.2008)

Viděl jsem po dlo(ooo)uhé době a myslím, že tím nejlepším možným způsobem - při 35mm projekci (díky kino MAT), tj. krásně zubem času ošumělý, popraskaný, poničený film na přidaný “grindhouse” efekt. A nad čím se rozepisovat, je to prostě dokonalost, která navíc (možná oproti novejším Tarantinovkám) působí naprosto hladce a nenuceně, jen stoprocentně poutá, kochá, baví a rozesmívá. Postavy a kecy bezkonkurenční. (14.02.2019)