Pulp Fiction: Historky z podsvetia

„Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty, neboť ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na Tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh.“ - Chci se tě na něco zeptat. Když jsi ke mně vjížděl, všim sis cedule s nápisem „Sklad mrtvejch negrů“? - Ne, nevšim. - A víš proč? - Proč? - Protože tam žádná není! Protože se neživím skladováním mrtvejch negrů, tak proto! .... - Řekni mi jak Marsellus Wallace vypadá? - Cože? - Z jaký jsi země? - Cože? - Vo zemi "Cože" jsem nikdy neslyšel. Mluví se v "Cože" anglicky? - Co .. Cože? - Anglicky, parchante! Mluvíš anglicky? - Ano - Takže rozumíš, co řikám? - Ano - Řekni mi, jak Marsellus Wallace vypadá! - Cože? Já ... - Řekni ještě jednou "cože"! - Řekni ještě jednou "cože"! Varuju tě, já tě varuju, ty parchante!! - Řekneš to svý "cože" ještě jednou...!!! - On ... je černej - Pokračuj! - Je ... je plešatej ... - Vypadá jako děvka? - Cože? - Jestli vypadá ... jako ... děvka? - Nééé! - Tak proč jsi ho chtěl vojet jako děvku?! - Nechtěl. - Ale chtěl. Ale ano, chtěl, Brette! - Chtěl jsi ho vojet - Né, né - Ale pan Marsellus Wallace nemá rád, když ho vojíždí někdo jinej, než paní Wallacová. (26.08.2006)

„Zmizíš z tohodle města. Hned teď. A když zmizíš, budeš zmizelej, nebo tě zmizím já. V L.A. jsi prostě skončil. Bereš?“ Ostatně, kdo by odporoval někomu, jako je pan Wallace, že…V rámci restartu Tarantinovy tvorby muselo samozřejmě dojít i na Pulp Fiction. Když jsem ho viděl poprvé (před cca 11 lety), nadšení u mě zrovna nepřevládalo, a vlastně to dost negativně poznamenalo můj vztah k Tarantinovi. Napodruhé už to bylo o mnoho lepší. Především jsem se o dost víc bavil a nacházel zalíbení jak v dialozích, tak hlavně dobře napsaných i zahraných postavách (Jules, Vincent, Butch, Marsellus, Winston, Mia…zamrzí jen min. prostor pro Buscemiho, ale na další hereckou exhibici už asi nebylo místo). Kult ani genialitu jsem v tom stále neviděl, kvalitní podívanou už ano. „Neleze ti to na nervy?“ - „Co jako?“ - „Trapný chvíle ticha. Proč máme tu potřebu plácat třeba úplný kraviny, jen aby nebylo ticho?“ - „To nevím. Dobrá otázka.“ - „Podle toho poznáš, že jsi narazil na někoho extra. Když můžeš tu hubu na chvilku zavřít a příjemně sdílet ticho.“ (20.04.2008)

Tak jo, jdeme na to. Nikdo mě nemůže vinit, že bych hodnotila film, který jsem pořádně neviděla nebo nepochopila. Dala jsem si načas a podívala se znovu v klidu, najezená, bez dětí, tedy nerušené sledování. Nehodnotím dabing, za ten Tarantino nemůže. Velice dobře chápu ty, kterým se film nelíbil, nepochopili ho a hodí ho třeba do odpadu. Stejně tak chápu ty, co prohlašují, že je geniální. Tarantinovi se povedl husarký kousek. Dělá si srandu úplně za všeho, kouzlí jednu hlášku za druhou, hraje si s různými týpky, které přímo čarovně vykreslí. Přeskakuje z žánru do žánru, používá klišé, mění techniky. Vlastně bych se měla královskky bavit. Jenže to nějak nefunguje. Hodně mi to připomíná stav, který jsem měla u Trierovi Evropy. Jenže tam to fungovalo. Na to, abych dala filmu nejvyšší hodnocení mě musí bud pobavit nebo aspoň potěšit. Nebo poučit a přivést k zamyšlení. Tarantino by mě neskutečně bavit, kdyby se jeho filmy nekoupaly v krvi a nebyly určeny pouze pro amerikofilní publikum. Kéž mé hodnocení nikoho nepohorší, stojím si za ním. :o) Dle mého se diváci odkojení převážně americkou tvorbou musí neskutečně bavit a užívat si Historky, jako si je užíval sám velký Quentin při natáčení. (17.10.2014)

V devadesátkách mě Pulp Fiction minulo, protože mě otrávilo to šílenství kolem něj a taky jsem zrovna neholdoval nezávislárnám. Postupně si mě ale získalo a důvod jeho popularity je zřejmý - je to film natočený zjevně s obrovskou a nakažlivou chutí a láskou k filmařině, která se odráží v propracovaném, hravém scénáři s vybroušenými dialogy, soustředěné režii, úsporné kameře, skvělých hercích a velmi stylovém hudebním doprovodu. Tarantinovi nejde o akci, ale o životnost postav, které staví do protichůdných, vypjatých a až bizarních situací - zabijáky svléká do trenek, bossově manželce brutálně smaže sexy mejkap - a tak je demýtizuje, polidšťuje, přičemž každá z hlavních postav dostane pořádně naloženo, zažije něco extrémního. (30.12.2023)

Viděl jsem po dlo(ooo)uhé době a myslím, že tím nejlepším možným způsobem - při 35mm projekci (díky kino MAT), tj. krásně zubem času ošumělý, popraskaný, poničený film na přidaný “grindhouse” efekt. A nad čím se rozepisovat, je to prostě dokonalost, která navíc (možná oproti novejším Tarantinovkám) působí naprosto hladce a nenuceně, jen stoprocentně poutá, kochá, baví a rozesmívá. Postavy a kecy bezkonkurenční. (14.02.2019)