Gauneri

Gauneři, Tarantinovo slavný celovečerní debut, nezapřou originální, byť poněkud úchylnou obsesi svého stvořitele (scénář, režie i jedna z rolí) světem brakových románů, béčkových gangsterek a vůbec tímhle zvláštním subžánrem americké kinematografie. Brak (anglicky pulp) tu dostává nový rozměr - Tarantino ho povyšuje na zábavu širokých vrstev mainstreamového publika (k absolutní dokonalosti to dotáhl samozřejmě až svým následujícím filmem, který o tom vypovídá již svým názvem - Pulp Fiction). Vtip je v tom, že ačkoliv ,,šílený samouk z videopůjčovny" adoruje fenomén béčkového filmu, o béčkový film se ve své podstatě nejedná - Tarantino provádí skvělý a promyšlený casting, dokonce se dá říci, že má film napěchovaný hvězdami (i když spíše amerického nezávislého filmu), i přes přemíru krvavosti nikdy nesklouzne k přímému zobrazení skutečně drastické scény (atribut drastičnosti je posunut do jazykové roviny, která skutečně stojí za to...míra vulgarity je skutečně abnormální) - např. řezání ucha sleduje kamera natočena mimo epicentrum scény atd., už ve fázi scénáře je geniálně postižen trend verbální podstaty takového filmu - správný ,,drsňák" totiž spíše než zabíjí na potkání hlavně vypouští ultrastylové ,,hlášky, což scénárista Tarantino umí skutečně mistrovsky (a zabíjení má i morální podtext - být ,,gaunerem" se alespoň v tomhle filmu nevyplácí). Nelze nezmínit ani postmoderně řešené rozbití klasické stavby filmového vyprávění, což k dokonalosti dotáhl opět ve svém následujícím filmu, členěném do nelineárně řazených kapitol. Je divné psát o Gaunerech ve smyslu, že jsou zábavní, ale to je vlastně práce Quentina Tarantina - oprášil zašlou slávu tohoto žánru a otevřel ho i většinovému divákovi. Podobné filmy: Pulp Fiction: Historky z podsvětí (05.02.2009)

Myslím, že Tarantino si vzal inspiraci z filmu Killing od Stanleyho Kubricka. V obou filmech se chystá velká loupež, a až na pana Oranžového jde o samé velké zločince. V obou filmech panuje jistá nedůvěra a postavy se dopuštějí chyb. I přesto, že se plán vydaří, zločinco buď umírají, nebo jsou chyceni. V obou filmech najdeme i téma cesty za svobodou. V tomto filmu je to pan Oranžový, který chce využít loupeže, aby znovu získal svobodu. "Ve snu jsi mě zastřelil, tak ti radím, aby ses probudil a omluvil se", říká pan Bílý v jednom ze svých nezapomenutelných výstupů. Dále si říkám, že hříčka se jmény je podobná z filmu The Taking of Pelham One Two Three (1974) Styl oblečení je podobný z filmu Lepší zítřek 2 (1987) Scéna postřelení nejlepšího přítele a on se o něj stará, přesvědčuje ho, že nezemře, kde jsme svědky podobného rozhovoru, ale i podobných pocit, která ti dva zažívají. To vše z filmu Oběti války (1989). Ale naprosto největší vliv na Gaunery měla málo známá hongkongská gansterka režiséra Ringo Lama "Město v plamenech" z roku (1987). Hrál v něm jeden z Tarantinových nejoblíbenějších herců asijské kinematografie Yun-Fat Chow. Je zajímavé, že všechny tyhle filmy patří mezi oblíbené Quentina Tarantina a on se rozhodl z nich udělat mix. (10.01.2004)

Pan Bílý, pan Světlý, pan Modrý, pan Oranžový, pan Hnědý a pan Růžový májí udělat klenotnictví. Něco se nepovede, anebo spíše někdo je zradí. Pan Oranžový to koupí do břicha a pan Bílý se ho snaží dostat do bezpečí, na předem ujednané místo setkání. Do skladiště. Pan Bílý přemýšlí co dělat dál, do toho přichází pan Růžový. Přemýšejí co se to vlasně sakra stalo... To zhruba k začátku děje první vynikající Tarantinovky, která spolu s Pulp Fiction patří mezi perly světové kinematografie. Špičkové herecké výkony, výborný scénář, skvělá režie, kultovní hlášky a především věrohodnost dělají z Gaunerů nezapomenutelný filmový zážitek. (12.06.2006)

„Neměkni mi tady. Nic nevědí. Vědí hovno. Neublíží ti. Jsi zkurvenej drsňák. Uvěří ti každý zkurvený slovo, protože jsi supertvrdej.“ Po dřívějších 3 zkušenostech s Tarantinem jsem o jeho tvorbu ztratil zájem. Po dlouhé době se ve mně přece jen něco zlomilo a rozhodl jsem se o „restart“. A co jiného si na úvod vybrat než jeho celovečerní prvotinu. Škoda, že jsem to neudělal už dávno a nedal pro naše první filmové setkání přednost právě tomuhle dílu. Už úvodní „vatová“ debata o významu písničky Like a Virgin a spropitném pro servírky mě slušně rozesmála. Pak se děj přenesl do opuštěného skladu, kde všem tekly nervy, jeden podezříval druhého a nikdo nevěděl, co se vlastně stalo (anebo ne?) a já se přistihl, že mě to zatraceně baví, a skládání si v hlavě, kdo je vlastně kým, mi přišlo velmi osvěžující. Navíc se podařilo i obsazení, nejvíc se mi zamlouvali Roth a Buscemi. O to víc mě zamrzel vyloženě špatný konec, „přiznání“ i „rozstřel“ se hrubě nepodařily. Přesto Gaunery, které hodnotím silnými 4*, vidím jako důvod pokračovat v „restartu“. (27.05.2018)

Quentin Tarantino bol pre mnohých najvýraznejším a najvzrušujúcejším objavom americkej kinematografie 90. rokov, ktorý sa ohlásil týmto fantastickým kriminálnym thrillerom. Reservoir Dogs mali menší rozpočet než jeho nasledujúce diela, no obsahujú prvky, ktoré sa neskôr stali Tarantinovým poznávacím znamením (tzv. trademarkom). Film sa začína uprostred nepodarenej krádeže diamantov a je rozdelený na niekoľko kapitol, predstavujúcich každého z gangstrov. Tarantino sa nechal inšpirovať rôznymi filmami o lúpežiach – The Killing (1956) Stanleyho Kubricka, City on Fire (1987) Ringa Lama – a podsvetím Jeana-Pierra Melvilla – až na to, že vynechal samotnú lúpež. Dôsledkom nevydarenej lúpeže je krvavý proces, v ktorom súperí lojálnosť s trpkými podozreniami, keď sa zločinci snažia dopátrať, čo (alebo kto) zlyhal/o. Tarantinove banálne „fuck“ dialógy, čerpajúce z popkultúry, dodávajú filmu ironický nádych. Títo zločinci rozprávajú ako obyčajní ľudia posadnutí filmami, nie ako gangstri. Rozruch však spôsobila práve tá znepokojujúca ľahkosť, s akou sa postmoderná „pohoda“ mení na krvavé násilie, pričom je ľahké prehliadnuť vnútornú citovú bolesť. 80% (13.06.2010)