Gauneri

Gauneři, Tarantinovo slavný celovečerní debut, nezapřou originální, byť poněkud úchylnou obsesi svého stvořitele (scénář, režie i jedna z rolí) světem brakových románů, béčkových gangsterek a vůbec tímhle zvláštním subžánrem americké kinematografie. Brak (anglicky pulp) tu dostává nový rozměr - Tarantino ho povyšuje na zábavu širokých vrstev mainstreamového publika (k absolutní dokonalosti to dotáhl samozřejmě až svým následujícím filmem, který o tom vypovídá již svým názvem - Pulp Fiction). Vtip je v tom, že ačkoliv ,,šílený samouk z videopůjčovny" adoruje fenomén béčkového filmu, o béčkový film se ve své podstatě nejedná - Tarantino provádí skvělý a promyšlený casting, dokonce se dá říci, že má film napěchovaný hvězdami (i když spíše amerického nezávislého filmu), i přes přemíru krvavosti nikdy nesklouzne k přímému zobrazení skutečně drastické scény (atribut drastičnosti je posunut do jazykové roviny, která skutečně stojí za to...míra vulgarity je skutečně abnormální) - např. řezání ucha sleduje kamera natočena mimo epicentrum scény atd., už ve fázi scénáře je geniálně postižen trend verbální podstaty takového filmu - správný ,,drsňák" totiž spíše než zabíjí na potkání hlavně vypouští ultrastylové ,,hlášky, což scénárista Tarantino umí skutečně mistrovsky (a zabíjení má i morální podtext - být ,,gaunerem" se alespoň v tomhle filmu nevyplácí). Nelze nezmínit ani postmoderně řešené rozbití klasické stavby filmového vyprávění, což k dokonalosti dotáhl opět ve svém následujícím filmu, členěném do nelineárně řazených kapitol. Je divné psát o Gaunerech ve smyslu, že jsou zábavní, ale to je vlastně práce Quentina Tarantina - oprášil zašlou slávu tohoto žánru a otevřel ho i většinovému divákovi. Podobné filmy: Pulp Fiction: Historky z podsvětí (05.02.2009)

Už tu vidieť Quentinovu genialitu a jeho príbehový minimalizmus, režijný maximalizmus a schopnosť z čohokoľvek urobiť vynikajúci film prostredníctvom perfektného vedenia hercov, geniálnych dialógov (a monológov), správne uletených cool postáv a schopnosti navodiť tú správnu atmosféru. Kill Bill a Pulp Fiction sú ale podľa mňa lepšie. (02.07.2004)

Geniální filmový výtvor kultovního statusu, Tarantinova režisérská prvotina a jedno z jeho stěžejních děl. Prokazuje v něm svůj obrovský scénáristický talent, typický smysl pro humor, originálnost v tvorbě příběhu a jeho zpracování, excelentní dialogy a břitké slovní přestřelky a skvělé charaktery postav. A především brutálnost ve všem. Partička drsných maníků v podání Harveyho Keitela, Tima Rotha, Stevea Buscemiho a pro mě především Michaela Madsena v legendárním filmu, který měl svět připravit na filmovou revoluci v podobě "šílence z videopůjčovny" Quentina Tarantina. Gauneři pro mě taktéž obsahují jedny z nejdokonalejších "Opening Credits," jaké jsem ve filmu viděla. A ačkoliv jsem doposud film zhlédla dvakrát a neustále jsem ohromena jeho kvalitami, stále mu nedokážu, z mě neznámého důvodu, udělit plný počet. "You ever listen to K-Billy's "Super Sounds of the Seventies" weekend?", "Are you gonna bark all day, little doggy, or are you gonna bite?" (17.11.2010)

Quentin Tarantino bol pre mnohých najvýraznejším a najvzrušujúcejším objavom americkej kinematografie 90. rokov, ktorý sa ohlásil týmto fantastickým kriminálnym thrillerom. Reservoir Dogs mali menší rozpočet než jeho nasledujúce diela, no obsahujú prvky, ktoré sa neskôr stali Tarantinovým poznávacím znamením (tzv. trademarkom). Film sa začína uprostred nepodarenej krádeže diamantov a je rozdelený na niekoľko kapitol, predstavujúcich každého z gangstrov. Tarantino sa nechal inšpirovať rôznymi filmami o lúpežiach – The Killing (1956) Stanleyho Kubricka, City on Fire (1987) Ringa Lama – a podsvetím Jeana-Pierra Melvilla – až na to, že vynechal samotnú lúpež. Dôsledkom nevydarenej lúpeže je krvavý proces, v ktorom súperí lojálnosť s trpkými podozreniami, keď sa zločinci snažia dopátrať, čo (alebo kto) zlyhal/o. Tarantinove banálne „fuck“ dialógy, čerpajúce z popkultúry, dodávajú filmu ironický nádych. Títo zločinci rozprávajú ako obyčajní ľudia posadnutí filmami, nie ako gangstri. Rozruch však spôsobila práve tá znepokojujúca ľahkosť, s akou sa postmoderná „pohoda“ mení na krvavé násilie, pričom je ľahké prehliadnuť vnútornú citovú bolesť. 80% (13.06.2010)

"Proč zrovna já musím být pan Růžový??" Film stojí a padá na naprosto luxusních hereckých výkonech. Jinak je to příběhově o ničem. Michael Madsen je v něm tak podobný Elvisovi, že bych se nedivila, kdyby z toho rádia, které si k tomu řezání ucha a pálení čarodějnic pustil, zazněla písnička I got stung. On by si ji k zamýšlenému mučeníčku zazpíval a já bych se asi skácela smíchy z gauče. (27.02.2020)