Gauneri

Pan Bílý, pan Světlý, pan Modrý, pan Oranžový, pan Hnědý a pan Růžový májí udělat klenotnictví. Něco se nepovede, anebo spíše někdo je zradí. Pan Oranžový to koupí do břicha a pan Bílý se ho snaží dostat do bezpečí, na předem ujednané místo setkání. Do skladiště. Pan Bílý přemýšlí co dělat dál, do toho přichází pan Růžový. Přemýšejí co se to vlasně sakra stalo... To zhruba k začátku děje první vynikající Tarantinovky, která spolu s Pulp Fiction patří mezi perly světové kinematografie. Špičkové herecké výkony, výborný scénář, skvělá režie, kultovní hlášky a především věrohodnost dělají z Gaunerů nezapomenutelný filmový zážitek. (12.06.2006)

Počátkem 90. let filmový svět naplno objevil génia Quentina Tarantina a kinematografie už nikdy neměla být stejná. Mistr pastiše začal ke zděšení publika i kritiků servírovat znepokojivě násilné výjevy, od nichž nelze ani dnes odtrhnout zrak. Více zde. (03.04.2007)

"Někdo nám strká do prdele rozžhavenej pohrabáč a já chci vědět kdo." Kdyby mě starej Joe pozval na tuhle fušku, tak bych evidentně byl panem Bílým - zkušeným, schopným a nevědomky chránícím krysu. Nemám totiž koule na to bejt panem Oranžovým, jsem příliš heterosexuální pro roli pana Růžovýho, považuju se za málo kultovního režiséra pro štěk pana Hnědýho a na rozdíl od pana Světlýho mne nijak zvlášť nepřivádí k orgasmu uřezávat uši cizím lidem. Ovšem pozvání na Tarantinův ukecaný debut nikdy neodmítám a song "Stuck in the middle with you" pak z hlavy nedostanu ani zblízka vypáleným střelivem značky Luger ráže 9mm. (29.10.2011)

Je vidět, že Quentin se teprve učil psát fámózní dialogy. Moc "fuckování", moc vokecávání, moc okatě psané hlášky, které sice jsou vtipné, ale působí takovým nuceným, trošku dětinským dojmem. Jde samozřejmě i o to, jak je dokáží herci podat a musím říct, že ne vždy mi jejich projev připadal přirozený. Všechno ostatní je bomba. (06.12.2005)

Jako první celovečerní film tehdy 29 letého režiséra je Reservoir Dogs přímo zázrak. Quentin Tarantino dokázal do skromného snímečku natáčeného převážně v jedné místnosti hned na poporvé vtisknout svůj osobitý styl a udělat z něj legendu... Co první udeří do očí a uší jsou skvélé, místy satirické dialogy bohaté na všemožné fuckování, výborní herci (Mr. Pink je moje nejoblíbenější role Steve Buscemiho) a nekompromisní, až brutální stylovost příběhů "obyčejných" gaunerů. Dále více pod povrchem se skrývá jakési skryté napětí, kdy už je "po akci", ale nervy pracují na sto procent, emoce se hrotí a jejich závěrečná exploze patří mezi nejlepší filmová zakončení vůbec. 9/10 (06.07.2008)