Gauneri

Stačila jedna pitomá přestřelka, flashback vsazený do přepadení toho krámu s diamantama, nebo cokoliv, kde se střílí (těch pár výstřelů od Mr. Pink skutečně nepočítám). Bohužel to byla jen hodinu a půl dlouhá diskuze o tom, co se ASI stalo, kdo ASI zradil a co se bude ASI dít dál. 50% nuda (11.10.2008)

Zcela zásadní otázka pokud jste film ještě neviděli. "Kdo z nich byl vlastně špicl?" Brutální, krvavý, syrový, cynicky humorný a šokující? Jak pro koho. Tarantino však na sebe řádně ve svém debutu upozornil a dal všem značně najevo, o čem že ty jeho filmy tak zhruba budou! Mě osobně však tato prvotina hodinu a půl trvající až na pár scén dokonale nudila, spíše konverzačka tak trochu na úkor nějaké povedenější akce..Ty tu vidíme jen asi ze tří flashbacků. I když samozřejmě nejsem žádný sadistický zvrhlík ani úchyl ani ten, co by se nějak vyžíval v různých tvrdých sprostých slovech (kdo je větší "KING" ), kterých zde zazní bezpočet, tak dynamická ručně natočená scéna bez střihu tančícího pana Blonďáka na hit od skupiny "Stealers Wheel-Stuck in the middle" byla vynikající a pamětihodná. K ní bych pak třeba ještě přidal tu s přidělováním barev k přezdívkám pro smluvenou akci - hlavně pan Růžový se tu zviditelnil. Takže panové Bílý (Harvey Keitel), Oranžový (Tim Roth), Blonďáku (Michael Madsen), Růžový (Steve Buscemi), Hnědý (Quentin Tarantino) a Modrý (Eddie Bunker) bylo mi potěšením, byli jste dobří, ale něco mi na VÁS přesto nesedělo:-) Možná proto mě film až tolik neuchvátil, spíš to byl z mé strany jen průměr.. (12.01.2008)

Jako první celovečerní film tehdy 29 letého režiséra je Reservoir Dogs přímo zázrak. Quentin Tarantino dokázal do skromného snímečku natáčeného převážně v jedné místnosti hned na poporvé vtisknout svůj osobitý styl a udělat z něj legendu... Co první udeří do očí a uší jsou skvélé, místy satirické dialogy bohaté na všemožné fuckování, výborní herci (Mr. Pink je moje nejoblíbenější role Steve Buscemiho) a nekompromisní, až brutální stylovost příběhů "obyčejných" gaunerů. Dále více pod povrchem se skrývá jakési skryté napětí, kdy už je "po akci", ale nervy pracují na sto procent, emoce se hrotí a jejich závěrečná exploze patří mezi nejlepší filmová zakončení vůbec. 9/10 (06.07.2008)

"Někdo nám strká do prdele rozžhavenej pohrabáč a já chci vědět kdo." Kdyby mě starej Joe pozval na tuhle fušku, tak bych evidentně byl panem Bílým - zkušeným, schopným a nevědomky chránícím krysu. Nemám totiž koule na to bejt panem Oranžovým, jsem příliš heterosexuální pro roli pana Růžovýho, považuju se za málo kultovního režiséra pro štěk pana Hnědýho a na rozdíl od pana Světlýho mne nijak zvlášť nepřivádí k orgasmu uřezávat uši cizím lidem. Ovšem pozvání na Tarantinův ukecaný debut nikdy neodmítám a song "Stuck in the middle with you" pak z hlavy nedostanu ani zblízka vypáleným střelivem značky Luger ráže 9mm. (29.10.2011)

Skoro stejně ukecané jako Pulp Fiction, ale naštěstí o dost kratší. Do poloviny jsem si říkal, že ani tímto snímkem si mě Tarantino nezíská. Jenže pak to do sebe začalo zapadat, atmosféra byla hutnější, scény perverznější a já se konečně začal bavit. S odstupem času si však říkám, že tento kousek tady zabírá místo lepším filmům a jen kvůli tomu, že je to první Tarantinův snímek, obě oči nepřimhouřím. (21.05.2010)