Gauneri

Tak jsem si po několika dlouhých letech dal repete a musím říct, že RESERVOIR DOGS jsou pro mě ten nejklasičtější Tarantino. Naakumulovaná atmosféra, práce jen s několika charaktery a v omezeném prostoru, tak to mám rád. Harvey Keitel a Lawrence Tirney tu patří mezi moje oblíbené postavy, zboužňuji jejich tuhý akcent a chraplavý hlas, od těhle chlapíků bych si nechal dlouho vyprávět. Výborný debut. (28.09.2010)

Superskvělý a brutálně krvavý film. Mohl být i lepší, to určitě, ale i tak je to nářez. S Pulp Fiction se to nedá moc srovnávat, tyto filmy, ač oba skvělé, jsou podle mě příliš rozdílné. Největší Gauner je samozřejmě famózní Steve Buscemi, bez něj by byl film poloviční:) PS: Jeden z nejlepších filmových konců, co jsem kdy v životě viděl. Fakt bych nevěřil, že někdo něco takového natočí! (08.11.2004)

Quentin Tarantino bol pre mnohých najvýraznejším a najvzrušujúcejším objavom americkej kinematografie 90. rokov, ktorý sa ohlásil týmto fantastickým kriminálnym thrillerom. Reservoir Dogs mali menší rozpočet než jeho nasledujúce diela, no obsahujú prvky, ktoré sa neskôr stali Tarantinovým poznávacím znamením (tzv. trademarkom). Film sa začína uprostred nepodarenej krádeže diamantov a je rozdelený na niekoľko kapitol, predstavujúcich každého z gangstrov. Tarantino sa nechal inšpirovať rôznymi filmami o lúpežiach – The Killing (1956) Stanleyho Kubricka, City on Fire (1987) Ringa Lama – a podsvetím Jeana-Pierra Melvilla – až na to, že vynechal samotnú lúpež. Dôsledkom nevydarenej lúpeže je krvavý proces, v ktorom súperí lojálnosť s trpkými podozreniami, keď sa zločinci snažia dopátrať, čo (alebo kto) zlyhal/o. Tarantinove banálne „fuck“ dialógy, čerpajúce z popkultúry, dodávajú filmu ironický nádych. Títo zločinci rozprávajú ako obyčajní ľudia posadnutí filmami, nie ako gangstri. Rozruch však spôsobila práve tá znepokojujúca ľahkosť, s akou sa postmoderná „pohoda“ mení na krvavé násilie, pričom je ľahké prehliadnuť vnútornú citovú bolesť. 80% (13.06.2010)

Ultralevné, ultranudné. Pochybuji, že jsem jenom neměl náladu, anebo že Tarantinovi jako tvůrci nerozumím (proč by mě jinak bavil Kill Bill), spíš mám dojem, že tu někteří adorují film s dobrými postavami, ale dějem a scénkami, u nichž se snad ani nejde bavit. Dialogy sice nejsou tak o ničem jako v Autě zabiják, ale jinak si s tímhle Quentinovým brakem v ničem nezadají. Asi jsem měl nějakou cenzurovanou verzi, z které utekly všechny hlášky, geniální scény (co mají všichni s tím řezáním ucha - je to samoúčelné až na půdu) a hlavně logika a momenty překvapení. Možná je to tím, že mám Quentina prokouknutého, možná jsem měl jenom štěstí, že jsem "zásadní odhalení" uhádl na míle dopředu, ale jedno vím určitě - nazvat Gaunery geniálním debutem, musel bych si vyříznout jazyk a vytřít si s ním zadek jak bych se styděl. (14.11.2008)

Jestli budou Inglourious basterds vypadat nějak takhle, vůbec bych se nezlobil. I já nyní nerozumím tomu, jak se mohl tento skvělý Tarantinův snímek ztratit v davu, nebo lépe řečeno, být ušlapán rozhodně méně kvalitnějším (nebo jinak řečeno ne tak dobrým) Pulp Fiction. Tenhle skvost by si jistě zasloužil obsadit místo v žebříčku několik příček nad zmiňovaným kultem, stejně jako bych se nebál jej prohlásit za nejlepší gangsterský film vůbec. Bravurní! Když jsem se poprvé začal kamarádit s panem Modrým, Hnědým, Bílým a Růžovým (...), myslel jsem, bůhví jakou zapeklitou matematickou hádanku pro mě režisér nepřipravil, až tak mi to připomělo zadání ze starých sbírek úloh. Ale ona je to taková sranda! Scénka s uchem pak patří mezi to nejhutnější, co může snímek nabídnout, a divně mi z ní je ještě teď. Navíc tolik sprostých slov jsem naposledy slyšel v mém oblíbeném Running Scared, a během doby, co snímek prachsprostě "posloužil" mé přítelkyni jako zvuková kulisa při práci na PC, se ta vztekala, na jaké chujoviny to zase koukám :-). So shut the fuck up and keep watchi´n you piece of shit! (29.07.2009)