Gauneri

Počátkem 90. let filmový svět naplno objevil génia Quentina Tarantina a kinematografie už nikdy neměla být stejná. Mistr pastiše začal ke zděšení publika i kritiků servírovat znepokojivě násilné výjevy, od nichž nelze ani dnes odtrhnout zrak. Více zde. (03.04.2007)

Tarantino nikdy nebyl můj šálek teplé kávy. Gauneři jsou podobným případem, který jen dokazuje, že ani gangsterky nejsou žhavou kávou pro mé chtivé buňky, ale když zrovna po ruce nic jiného nemám, a koukám na zdejší hodnocení, tak chtivost mi nedá a okamžitě tu zapulzuje jeden z hříchů, který si nedokáži odpustit. I tak jsem se ale natolik nedokázal bavit. Nechápu v čem je takový humbuk, když Tarantino točí film. Ve většině případů je to totiž všecko na jedno brdo. Agresivní, krvavé a cynické příběhy se špetkou drsného humoru, které mají za cíl diváka hlavně pobavit. To netvrdím, že neplní, ale já se u toho všeho tak nějak nudím, že prostě poznám, že dobrý film budu hledat asi u někoho jiného než bude právě takové jméno ve filmové branži jako Quentin Tarantino je. Pochybuji, že budu mít náladu se i nadále pustit do nějakých dalších jeho filmů. Jeho tvorba mě prostě nebaví, a to i včetně Gaunerů. Je to ale jen věc názorů, jinak tento film při psaní tohoto komentáře je 131. nejlepším filmem na této databázi, takže na tom přecijen může něco být. --- Tohle budou vaše jména. Pan Hnědý, pan Bílý, pan Světlý, pan Modrý, pan Oranžový a pan Růžový. - Proč sem já pan Růžový? - Protože seš buzna! Jasný? (18.07.2008)

Před nástupem Tarantina se točily buď velkorysé, akademicky precizní bijáky, jako byla série "Kmotr" nebo "Tenkrát na Západě", nebo levná a mizerná béčka, která se nedala brát vážně. Tarantino přinesl do kriminálního filmu novou energii, vulgaritu, zajímavé charaktery - jeho hrdinové jsou sbírkou nejrůznějších psychopatů a parchantů nejhoršího zrna - a především vrátil kriminálnímu filmu zábavnost a přitažlivost pro filmové fanoušky. Už v Tarantinově prvotině se objevují prvky typické pro jeho rukopis - střídání časových rovin, hláškovitost, násilí pojaté jako zábava a provokativně popkulturní směs hudebních motivů. Ve svých počátcích znamenal Tarantino výrazné oživení a jeho první filmy mám narozdíl od posledních kousků opravdu rád. Pokud můžu Gaunerům něco vytknout, tak až příliš krátkou stopáž - tahle gangsterka mohla být klidně o půl hodiny delší a divák se mohl seznámit i s osudy zbylých členů gangsterské partičky. Levný snímek, který bodoval díky výbornému obsazení a provokativnímu obsahu. Celkový dojem: 90 %. (22.10.2008)

Jako první celovečerní film tehdy 29 letého režiséra je Reservoir Dogs přímo zázrak. Quentin Tarantino dokázal do skromného snímečku natáčeného převážně v jedné místnosti hned na poporvé vtisknout svůj osobitý styl a udělat z něj legendu... Co první udeří do očí a uší jsou skvélé, místy satirické dialogy bohaté na všemožné fuckování, výborní herci (Mr. Pink je moje nejoblíbenější role Steve Buscemiho) a nekompromisní, až brutální stylovost příběhů "obyčejných" gaunerů. Dále více pod povrchem se skrývá jakési skryté napětí, kdy už je "po akci", ale nervy pracují na sto procent, emoce se hrotí a jejich závěrečná exploze patří mezi nejlepší filmová zakončení vůbec. 9/10 (06.07.2008)

Je vidět, že Quentin se teprve učil psát fámózní dialogy. Moc "fuckování", moc vokecávání, moc okatě psané hlášky, které sice jsou vtipné, ale působí takovým nuceným, trošku dětinským dojmem. Jde samozřejmě i o to, jak je dokáží herci podat a musím říct, že ne vždy mi jejich projev připadal přirozený. Všechno ostatní je bomba. (06.12.2005)