Čistka

Inšpiratívny film. Rozhodne to nie je len štúdia slabocha, ktorý sa jedného dňa rozhodol vysporiadať so všetkým, čo ho štve, ponižuje a otravuje. Na to je Tavernier v tomto prípade oveľa prefíkanejší. Stačí sa len započúvať do jednotlivých viet v dialógoch. Ako to bolo myslené? Skôr šlo o snahu preformátovať si život, v momente, kedy to ešte ide. S využitím možností, ktoré sa ponúkajú. Samozrejme, nechýbajú kontroverzné akty, avšak pri takomto radikálnom kroku pri rúbaní hory nelietajú len triesky, ale aj chránené stromy. Čo, samozrejme, hrdinovi nejaké sympatie nepridá. Skôr ako o jednoznačnej negativite postáv, ma napadá nejednoznačnosť. A to je fajn. Po dlhej dobe dielo, na ktoré som si spomenul aj dávnejšie od času, kedy som ho videl. Mimochodom skvostný je už ten oblúk od úvodnej pomoci malým černoškom kdesi v buši až po záverečné pohrávanie sa s odstreľovaním náhodne vybraných dietok v tej istej buši. Kam až vedie vedomie realizovanej moci a uskutočnenia zamýšľaných skutkov? Pretože nepochybujem, že Lucien v podaní skvelého Philippa Noireta mal všetko, čo nasledovalo v hlave popremýšľané už v úvodnom obetavom pripaľovaní ohníčka dietkam. (28.08.2016)

"Konec konců jsem už tak dlouho mrtvý." Říká sám Lucien a celá jeho čistka odpadů tuto jedinou větu bezchybně naplňuje. Philippe Noiret a Isabelle Huppert jsou ve své nejlepší formě. Zvláštní, svojský film, kde bych uvítala kratší stopáž, ale možná, že pak by tolik nevynikla ta vyprahlost, či vyhořelost duše a srdce, kde začíná zapomnění v činění rozdílu mezi dobrem a zlem. To je ten bod zlomu, kde říká Lucien : "Víš, občas něco udělám a ani nevím proč". (09.11.2015)

Ako hovorí klasik: "Vrazi jsou prý velice zdraví lidé". Čistka nám ukazuje, že niečo na tom bude, ale predsa len do istej miery. Na to, že sa film celý odohráva v slnečnej a horúcej Afrike, mohol mať predsa len trochu hutnejšiu atmosféru, dôraz je však kladený na prepracovanú psychológiu postáv. Tá hlavná patrí k tým najlepším, aké kedy Noiret stvárnil. Častokrát hral ňoumu, ale väčšinou ňoumu roztomilého, teraz je z neho ňouma výsostne nebezpečný, istým spôsobom však sympatický a stále roztomilý. Vzhľad ale tentokrát klame. Málokedy vidíte na obrazovke/plátne hlavného (anti)hrdinu s takýmito zvláštnymi motiváciami. Implicitné posolstvo by mohlo spočívať v tom, že postarší biely Európan by nemal dlho vystavovať svoju hlavu silnému africkému slnku, Noiretovi nepomohol pred zošalením ani klobúk... (15.08.2019)

Filmový příběh nerozhodného a třeskutě líného policisty Luciena Cordiera mě nechal zcela chladnou a ani jeho zdlouhavé odhodlávání se k čistce mě neoslovilo, třetí hvězdu přihazuji hereckému ansámblu, neb ten se snažil zachránit, co šlo, zejména tedy Philippe Noiret a Isabelle Huppert byli výborní.. (13.03.2020)

Ponudnělý lehce filosofický a lehce ironický snímek. 1) Atmosféra konce světa někde v africké poušti je vystižena docela trefně._____ 2) Přerod policisty z hlupáčka - otloukánka do nemilosrdného mstitele byl rychlý a nepřesvědčivý._____ 3) Zaujal mě pes s pěšinkou na hřbetě, aby si každý z rozhádaných manželů mohl hladit svou polovici._____ 4) No, alespoň jsem se dozvěděl, proč se psi očuchávají zezadu. Že nejsem škrob, podělím se s vámi o toto poznání. V době, kdy psi vládli světu, měli jednou kongres, aby určili nové zákony. Šéfpes tehdy pravil: Vzhledem k mizerné hygieně zde na místě navrhuji, aby každý účastník odložil svůj zadek u vchodu. A tak se i stalo. Ovšem, co čert nechtěl, přišlo tornádo a všechny prdele pomíchalo. Nikdo pak nepoznal, komu která patří. Od té doby si psi očuchávají zadky. (25.02.2020)