Mesto bohov

Jihoamerický Scorsese. Násilí, bohaté narativní metody, drogy. Celou dobu to vypadalo na silné čtyři hvězdy, ale ten závěr byl tak naléhavě tiživý ( neřešitelnost tohoto problému ) a já si uvědomil, že jsem opět viděl další velký film. A takhle to v těch slumech opravdu vypadalo. Bravo, pane režisére. (27.05.2005)

Největší vizuální pecka tohoto roku v našich kinech.Jak se tady píše atmosférou mi to nejvíc připomíná Amores peros a trošku taky Než se setmí.Film který byste museli vidět alespoň pětkrát aby vám neunikl žádný detail.Úžasné výkony hlavních i vedlejších dětských (ne)herců.Někde je vidět že se režisér inspiroval stylyScorseho, Tarantina a Ritchieho ale na výsledků to není naštěstí vidět moc není.Film který se vám zakoření hluboko pod kůži(a zůstane pod ní i když chytnete lepru :)). (30.08.2003)

Tož zaujetí bylo. Mám pocit, že i pěsti zaťatý (nebo uťatý?). Tam, kde mi Milionář z chatrče dával vizi v konec dobrý, všechno dobré, tam Město bere. Všechno. V Riu není déšť, který by odplavil krev, ani chrabrýho reka. Neb radu mám, milí a filmem nepoznamenaní přátelé: s dabingem NE! Film vypovídající o hrůzách by neměl znít vtipně. Český distributor je zřejmě veselá kopa a naservíroval film s nejhorším dabingovým výkonem ever! Na facku. (13.03.2010)

Svou strukturou připomíná Město bohů Scorseseho mafiánské opusy nebo Leoneho Tenkrát v Americe, akorát zasazené do exotičtějšího jihoamerického prostředí. Zdejší exteriéry nejsou sice tak temné, vždyť „slunce svítí na všechny“, atmosféra je tu přesto mnohem divočejší. Vrtkavá hranice mezi životem a smrtí o sobě dává dennodenně vědět, umírají nevinní i prokletí, děti i dospělí. Meirelles si pohrává s vizuální stránkou, občas si odskočí do minulosti, libuje si ve flashbacích, nabízí nám několikerý pohled na stejnou situaci, přičemž teprve při tom posledním uvolní dějový tok. Kamera švenkuje ze strany na stranu, předvádí okázalé jízdy, barevné filtry přesně vystihují náladu na plátně a když dojde na střelbu, je to slyšet. Město bohů není o postavách, je samo o sobě, o jednom místě, kterému se každý rozumný člověk vyhne mílovým obloukem. A žádný rozumný člověk jistě neodmítne příležitost nahlédnout do jeho nitra z bezpečí domova. 90% Zajímavé komentáře: zputnik, meave, Vitason, AZbest, Gardenboy (11.08.2006)

Dokumentaristický styl vyprávění filmů svědčí. Jde z toho syrovost, násilnost a především opravdovost. Jasně všechno souvisí se vším, letmý doteky v podobě vět "umíč číst? " "půjdeme na Čínu" svědčí o tom, kde je zakopaný pes, ale představa, že mě odpráskně nějakej desetiletej zfetovanej analfabet, aby si mohl předvést přes kámošema, mě teda vysloveně nasírá. (31.01.2019)