Mesto bohov

"Svět je krásné místo k žití." - Když tohle Lawrence Ferlinghetti řekl, tak jistě nevěděl, jak se plete..nebo možná pouze nevěděl, jak to v některých částech světa chodí. Město bohů skýtá drsný pohled do "zákulisí a i na samotné jeviště" gangů v Rio de Janeiru. Oceňuji, že tvůrci se vyhnuli zbytečné krvavosti a drsnost a syrovost servírují ve formě, která možná zapůsobí stejně či ještě lépe, než v případě nechutných jatek v přímém záběru kamery, jak to známe z převážné většiny moderních filmů. Děj je tu pěkně propletený, líbilo se mi posouvání v čase (chvíli přítomnost, poté méně či více vzdálená minulost) a vše završil záběr, jenž je doslova vše říkající - "nekonečný kruh" aneb efekt "exkrement pod splavem". (14.02.2011)

FIlm, který podává neuvěřitelně drsným způsobem život v jedné z nejnebezpečnějších čtvrtí Rio de Janeira. Snímek je seskládán z mozaiky několika menších příběhů, které spolu nemají zdánlivě až tolik společného, ale dokonale se prolínají. Největším problémem Města bohů je, že z dětí se chtějí stát muži velmi brzy, ale ono se není co divit, když vyrůstají v prostředí svých "vzorů", kteří jsou vrazi, drogový dealeři a myslí si, že si můžou dělat co chtějí. Celým příběhem nás provází chlapec jménem Buscapé alias Racketa, který se také chtěl stát gangsterem, ale když viděl umírat nevinné, lidi co miloval a z jeho pokusu o přepadení vždy zůstali jen pokusy, tak se jeho jediným vysvobozím stal fotoaparát. Snímek byl nominován na čtyři Oscary včetně těch za nejlepší režii...... (18.12.2007)

Tak tenhle filmeček, to je opravdu maso, a to doslova. Aspoň vím, do jaký části Ria nemam jezdit, kdybych se tam někdy dostal. Chladné, drsné, přímočaré. Město bohů na mě opravdu dokázalo zapůsobit, poskytlo mi nové myšlenky a konstatování, že příběh je podle pravdy, nevím tedy na kolik je to přesné, ještě umocnil můj zážitek, jelikož z prvu jsem ho považoval za přitažený za vlasy. Jednoznačné hodnocení. (26.03.2008)

Film s tak rozkouskovanou narativní strukturou, že z něj není možné vytvořit komplexní celek s dramatickým obloukem, přesto však bez jediné zbytečné scény. Absentuje vrcholný okamžik nebo scéna filmu, která by nad ostatní nějak vyčnívala a byla cinefily kanonizovanána a citována... Film v rychle nasazeném tempu začíná, pokračuje i končí, aniž by slevil jen o kilometr v hodině a spíše než o celistvý film jde o mozaiku mnoha malých příběhů, tvořících dohromady jeden velký příběh, vyprávěný vševědoucím vypravěčem, který "u všeho byl" a zároveň je jednou z postav, která rozhodně "u všeho nebyla". De facto je Město bohů mnohem scorseseovštějším filmem než je samotný Scorseseho poslední opus, kde dokonce rezignoval i na svého oblíbené(ho) "vypravěče". Vynikající snímek, který spíše než o gangsterech je o postavách se složitými vzájemnými vztahy, které gangstery jsou a řeší problémy poněkud radikálním způsobem. PS: A umře tam hoooodně dětí, hehe :) (24.07.2003)

"Nemáte kde bydlet? Tak běžte do Města bohů." Proměna malého panice Rakety v odpaněného fotografa Wilsona Rodrigueze, na pozadí války gangů na území polozapomenutého slumu, mohla být těžko natočena lépe. Ta tolik zmiňovaná geniální filmařina však prošla kolem mne, aniž na mě zanechala výraznější následky. Chyba je samozřejmě ve mně, neboť jsem to já, komu poměrně vadí dívat se na vraždy dětí v prostředí plném zbraní, drog a úplatných strážců zákona. Má informovanost o tom, co se v brazilských slumech děje je dostatečná na to, abych musel sledovat drsný příběh z nehostinného prostředí, ale vysoké postavení snímku na zdejším žebříčku mi nedalo šanci se mu vyhnout. A jelikož nepatřím mezi skalní fandy deprese, tak nevidím jediný důvod se na něj podívat znovu. (22.07.2011)