Človek obojživelník

Poslední dobou se čím dál tím víc utvrzuji v tom, že s filmovou sci-fi mám problém. Moji přátelé nad něčím, co je zrovna hitem měsíce, jásají a já usínám, propadám nad nelogičnostmi a trapnými dialogy záchvatům bujarého veselí, potlačuji dávivé pocity, často všechno popsané prostřídám vícekrát během jednoho filmu. U Člověka obojživelníka jsem došla k tomu, že to spíš než co jiného je problém toho, že současná triky a efekty nadupaná scifíčka jsou neuvěřitelně stupidní slátaniny, pro člověka, který nemá rád triky a efekty a chce dobrý příběh, uvěřitelné postavy, uvěřitelné motivy a dialogy, z nichž mu není trapně, naprosto nevhodné. Tady je to, co je označováno za zelené poselství, podáno vcelku nenásilně, motivy postav mají hlavu a patu, příběh je napínavý a postavám naprosto upřímně držíte palce. Jsem si jistá, že tak, jak je na tom Člověk obojživelník dnes, na tom Avatar za padesát let nebude. (07.10.2013)

Sověti uměli točit solidní scifi – fantasy filmy o tom žádná, ale tenhle kousek bych zařadil spíše mezi ty průměrné záležitosti. Příběh je zajímavý, ale ta romantika mu byla místy trochu na obtíž. Tedy hlavně co se tempa filmu týče. Já si hlavně užíval podmořské záběry. V tehdejší době kolem toho byl určitě poprask, ale dnešní divák se bude zdejším trikům spíše vysmívat (přitom vědcova laboratoř nebyla vůbec špatná). Ovšem to se už nedá říci o tom lesklém kostýmu mořského čerta. Dokážu si však živě představit, jak se v rohu obrazovky objevila „hvězdička“, protože Anastasiya Vertinskaya a její průhledné mokré tričko jistě protáčelo panenky nejednomu divákovi, který v té době na něco podobného nebyl v TV zvyklý. 60% (26.09.2015)

Na tu dobu, ve které byl tento film natočen je to velice zdařilý filmařský počin. Když ho hodnotím, tak se snažím dívat se na to očima tehdejšího diváka, pro kterého musel být určitě fascinující pohled pod mořskou hladinu. Zvažovala jsem jestli hodnotit plným počtem hvězdiček, ale co ... tenhle příběh si je zaslouží. Můj táta na něj nedávno vzpomínal a rozplýval se nad tím jak ho viděl poprvé v kině a co to pro něj jako pro kluka znamenalo, jak to bylo napínavé a krásné. Přiznávám, že už jsem rozmazlená současnými filmovými kouzly a efekty, ale chci hodnotit objektivně. Jen by mě ještě zajímalo jestli ty Ichtiandrovy řasy byly opravdové nebo nalepené :-) Tak černé a dlouhé řasy jsem snad ještě u nikoho neviděla :-) (04.05.2013)

Po stovkách amerických sci-fi filmov sa mi do ruky dostal jeden starý snímok z produkcie Sovietskeho Zväzu. Pozrel som si titul "Človek obojživeľník". Podľa literárnej predlohy spisovateľa Alexandra Romanoviča Beljajevova ho v roku 1962 natočili Gennadij Kazanskij a Vladimir Čebotarjov. Je to pozoruhodný romantický sci-fi. Nie je to síce žiadne kinematografické veľdielo, ale po všetkých tých amerických tituloch mi táto ruská podmorská sci-fi padla vhod. "Человек-Амфибия" *** (15.04.2017)

Přestože zabalen do hávu scifistického námětu, je Člověk obojživelník především klasický dobrodružný film s gerojem, sličnou, nevinnou ďjévuškou, slizkým padouchem vykořisťovatelem a jelikož je to provenience sovětská, tak samozřejmě i novinářem (pravděpodobně) proletářským. Jenže u filmu jako je tenhle je černobílost vlastně docela fajn, je to oddechovka se vším všudy, dobrodružná, s romatickou linkou a nejednoznačnost postav by se tam hodila asi stejně, jako kdyby Vinetou řešil trauma z dětství, když se málem utopil v kotli s polívkou ze sušenejch buvolů. Příběh je sice dnešní optikou poměrně jednoduchý, s trochou snahy by se dalo říct přiblblý, ale vzhledem k tomu, že filmařky Obojživelník zastaral jen málo a stále si drží skvělou atmosféru, tak je to zvelika putna. (17.08.2015)