Smrť v priamom prenose

Po všech těch pokusech kontinentálních koprodukcí s Anglií a USA (počínaje rokem 1962), natočila Romy Schneider svůj poslední a absolutně nejpůsobivější film z této kapitoly své kariéry. Příběh pojednávající o nejhrubší podobě televizní reality show je stejně tak aktuální dnes jako před lety. Divácká touha sledovat cokoli proti lidskosti nezná mezí a je pouze zarážející, že tento problém nebyl dodnes vyřešen a pouze stagnuje. Romy společně s Harveyem tvoří nesourodý pár oběti a vlka v rouše beránčím ideálně zapadající do soukolí mašinérie ve znamení pokroku a záhuby. Přirozený půvab Romy bez výraznější stylizace a líčení rozkvétá s každým jejím úsměvem... a tradičně dává zapomenout na drobný fakt, že rok 2021 je zde zobrazen v celé své autenticitě roku 1980. (18.11.2011)

Nevšední námět, který mě zcela nadchnul, ovšem ubíjející zpracování, které veškeré nadšení ochladilo na bod mrazu. Smrt v přímém přenosu pro mě funguje jako dosud nejlepší objevený prášek na spaní - koukali jsme na to třikrát, přičemž poslední pokus proběhl v odpoledním čase, kdy jsem nebyl unavený ani nevyspalý (ani ovíněný), přesto posledních 45 minut znamenalo cca 15-pospávání-a v závěrečné gradaci, kdy každý zvyšoval hlas, opět probuzení. Možná to je tím monotóním hučením (vlastním release s VHS zvukem a starým dabingem), zcela určitě je to ale nudným zpracováním. Zklamání měsíce. (19.12.2010)

Nadčasově zvolené téma, které je v současnosti diskutovanější, než by si možná sami tvůrci tehdy dokázali připustit, poskytuje maximální prostor pro strhující herecké sólo Romy Schneider, jež se v jedné ze svých posledních rolí soustředila na mikroskopické zachycení rozpadající se osobnosti. Zoufalství, proměňující se postupem času v cílevědomou likvidaci sebe sama, jakoby přirozeně vystupuje z původně vykonstruovaného sci-fi obrazu a nabízí reálný thriller mladé ženy, dovedené vlivem lidské manipulace k naprosté fyzické i psychické dehonestaci. Film, který je až příliš pravdivý na to, aby mohl být zapomenut. Plíživý, srdce svírající pocit absolutního vyšinutí je trvalým otiskem v divákově mysli a s každým dalším shlédnutím se tento stav jen prohlubuje. (20.11.2011)

Práca v žurnalistike je náročná. Keď sa rozhodnete ísť do extrému, môže to dopadnúť pre vás dobre ale aj zle. Vo filme Roddy (Harvey Keitel) posúva žurnalistiku na úplne novú úroveň. Pripojí sa k televíznej sieti, ktorá mu implantuje kameru do mozgu. Spoločnosť všetko sleduje očami novinára. Zaujímavou osobou je žena menom Katherine (Romy Schneider), ktorá má smrteľnú chorobu. Vyhýba sa televíznej sieti všetkými možnými spôsobmi. V prípade Roddyho má jeden problém, ktorému musí venovať pozornosť. Musí byť vo svetle. Ináč keby zaspal alebo zostal by určitý čas v tme tak by oslepol. Je to skvelý futuristický a pochmúrny sci-fi film. 7/10 (14.12.2021)

Atmosféra netradičního sci-fi se vydařila na jedničku (spíše nenápadné vykreslení budoucnosti s využitím města Glasgow, kde je geniálně využit přechod starého mezi novým a podmanivá estetika ošklivosti, s níž kontrastuje liduprázdná skotská vysočina), a výborné je i obsazení dvou hlavních rolí. Tempo však trochu vázne a gradace se v závěru rozplyne ve snaze o psychologicko-filosofické vyvrcholení, které mě spíše zklamalo a nepřesvědčilo. I tak pozoruhodný a neprávem zapomenutý snímek. (02.08.2012)