Otevřená srdce

Filmy ve stylu Dogma nemají chybu. Dokáží totiž veškeré lidské emoce dát na plátno naprosto přirozenou formou. Nic není nahráváno ani přehráváno. Přitom je ale vše neuvěřitelně realistické. To se mi hrozně líbí. Co se mi už moc nelíbí je život samotný, který se film snaží ztvárnit v té klasicky nejkrutější podobě. jak jenom jde. Jenže je to život, s tím prostě nic nenaděláme. Občas si říkám, proč na takovéto filmy vůbec koukám, a pak si řeknu, že jsem rád že na takovéto filmy koukám. Uvědomím si totiž, jak křehký život sám o sobě je a jak tady píšu ten komentář a za dvě minuty vše může být úplně jinak... (05.11.2011)

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na styl vyprávění, ale pak jsem si film hodně užil. Nestandardní, až dokumentární zpracování dělá ze snímku nevšední zážitek a nepřítomnost hudby nechává naplno vyznít všechny emoce, které vyplouvají neprvoplánově na povrch. K dokonalosti mi ještě něco chybělo, ale i tak se jedná o poctivou filmařinu. (23.01.2012)

Pri Otvorených srdciach a ich pomerne otrepanej zápletke rýchlo zabudnete, že sledujete Dogmu a možno si ani nevšimnete prítomnosť nediegetickej hudby v dvoch scénach. Ide o utlmenú melodrámu ako z partesu, takže dôležitejšie je skôr ako, než čo. V podaní Bier neustále sa dokolečka opakujúce vzťahové vzorce známe zo života pôsobia autenticky a postavy, ktoré by nám nemali byť sympatické, sa nám postupne dostávajú pod kožu. Trier by asi nakoniec všetkým predostrel tragický koniec, Vinterberg by asi vytiahol staré traumy z detstva, Bier si vystačí len so súčasnosťou a drámou bez emocionálne vyhroteného konca. (12.11.2023)

V poslednom období sa škandinávska produkcia ukazuje vo veľmi dobrom stave a tento komorný koncert je toho dôkazom. Skvelý príklad citovej drámy s citlivými témami, ktoré v závere skromne atakujú divákove city. Keď vás spočiatku zarazí mierne nevyzretá kamera, nenechajte sa odradiť, všetko ostatné pôsobí vyzretým, dospelým dojmom a je to cítiť aj vidieť. Aj počuť. Herci sú trošku rozpačitejší, Mikkelsen kraľuje, pozvoľne sa pridáva Paprika Steen a Nikolaj Lie Kaas, ostatok na úrovni. Ale uspať sa nenechajte, záver za to stojí. 85%. (17.02.2008)

Neviem o čom je dánsky manifest Dogma, ale s určitosťou viem, že som práve dopozeral vynikajúci film. Kedysi sme vraveli: "To je ako vo filme", keď sme chceli vyjadriť, že je niečo neskutočné, nereálne. Ak by sa nakrúcali iba takéto filmy, nikto by také prirovnanie nevymyslel. Pravdivosť, uveriteľnosť, nevyumelkovanosť, to pokladám za najväčšie devízy tohto filmu, ktorý chvíľami sledujete, ako dokument. Herci boli bezchybní, dialógy sa nezrodili v pracovni, ale boli odpočuté. Hudba mi výnimočne vôbec nechýbala. Btw. všimol si niekto podobu Madsa Mikkelsena (v tomto filme) s Pavlom Liškom? (23.12.2011)