Otevřená srdce

Jak následky jedné dopravní nehody ovlivní životy jejich účastníků a jejich blízkých? Ač námět vypadá na melodrama a podrobnější popis děje zavání vztahovými peripetiemi telenovel, je tenhle film až překvapivě po celou dobu naprosto uvěřitelný. Nemusí se vám líbit, jak se postavy chovají, ale můžete je pochopit. A možná se i trochu zamyslet. Susanne Bier je zřejmě nejzajímavější současná skandinávská režisérka a není marné věnovat jejím filmům trochu svého času. (22.02.2008)

V životě pořád někoho opouštíme, ale jen málokdy odpouštíme. Susane Bierová podnikla zevrubnou sondáž do lidských rozpolcených srdcí a své neveselé poznatky nám předkládá formou skličujícího dramatu. Emoce se agresivně nevalí ze všech stran a záleží jenom na vás, otevřete-li pomyslnou přehradu a necháte se strhnout. Množství děje není na dvě hodiny dostačující pouze zdánlivě, to důležité tiše probublává pod povrchem a ještě dlouho po doběhnutí (opět dogmaticky tvůrčích) titulků budete mít nad čím přemýšlet. Oproštění od veškerých formálních kudrlinek odhaluje vnější podstatu až na dřeň. Stačí si představit, jaké myšlenky člověku probíhají hlavou během rozpadu dlouholetého manželství, co musí pociťovat při loučení s milovanými dětmi a pochopit, že v daném okamžiku nejedná sobecky – je potom těžké se „jenom“ nezaujatě dívat. Jestli vám nevadí nenalíčení (a také díky tomu maximálně přirození) herci, poloamatérská kamera a minimum „pěkných“ scén hrajících na city, neváhejte. 80% (13.02.2008)

Tyhle dva páry by se asi nesetkaly a nezkřížily si cestu, kdyby nedošlo k nehodě. Jejich život by plynul úplně jinak. Napadají mě ale otázky - byl by idyličtější? Nevyhnuli by se i tak nějaké krizi - sice jindy a jinak, ale přesto? Je náš osud nevyhnutelný? Film je o lidech, kteří jsou vlastně všichni sympatičtí, ale nějkým způsobem jeden druhého zranili, aniž by chtěli a musejí se s tím nějak vypořádat. Další ze severských povedených dramat. (22.11.2007)

Vždycky, když vidím u popisu filmu: žánr - romantické drama, tak fakt dostanu strach, co bude následovat. Tedy né, že bych nebyla něžná duše, která si blahem poslintá blůzku, jen co se na plátně objeví Colin Farrell či jinej děsně pěknej herec s vypracovaným břišním svalstvem. Ale opravdu se nechci podporovat v těch fantasmagoriích, co se mi pak před usnutím honí hlavou – já s Colinem na řetízkáči, já s Colinem jíme ze stejnýho talíře hranolky, nebo vrchol všeho, já spolu s Colinem hrajeme Dostihy a sázky (jasně vyhrávám, Farrellovi krachuje stáj a musí dávat fant). U dánských filmů podobnýho ražení můžu bejt nicméně naprosto v klídku, protože místní tvůrci maj bezva schopnost všechnu lásku schovat pod takovej nános utrpení, že by tam nic romantickýho nevyčenichal ani sám komisař Rex. No, po takovýmhle bijáku mívám sice pocit, že člověka nemůže v životě potkat nic pěknýho, ale to jsou věci, který za pomocí Jamesona řeším tak nějak každej večer. (16.06.2015)

Je pravdou, že tematicky podobných filmů bylo natočeno opravdu hodně. Ale už ne tolik tak moc kvalitně jako tento. Něco tak civilního, autentického, přirozeného, niterného a emocionálního jsem už dlouho neviděl. Tragická událost, která by se mohla stát opravdu každému, k tomu Dogma 95 + jeho pravidla a je na světě tak realistický film, až z toho člověka chvílemi mrazí. Když už je řeč o výše zmíněném hnutí, je fakt, že občasné přibližování kamery spolu se zrněním mě zpočátku trochu rušilo, ale pak jsem si na to zvykl a začal ty neuskutečněné verze určitých situací oceňovat. Divákovi pomůže k plnému procítění filmu také to, že motivy snad úplně všech protagonistů tak nějak vnitřně chápe (nebo alespoň v mém případě tomu tak bylo, zvláště v případě postav Mikkelsena a Richter, kteří podali opravdu výborné herecké výkony). A bylo mi jedno, že jsem tušil, kam vše spěje a jak to asi skončí. Nicméně, závěr je otevřený….ostatně tak jako život sám, že. Pro mě to je jasný plný počet. (21.11.2014)