Útek z planéty opíc

Jak vyřešit to, že ve „dvojce“ všichni umřeli a vybuchla celá Země? Jasně skok v čase do minulosti! - A komu se to má vlastně podařit? No přeci těm, které měl každý rád! - A jak se jim to má podařit? Noo … ehm … to je jedno, pro film to není důležité, prostě to tak je. - A jaké bude mít film poslání? Jaké poslání proboha? Lidi budou svině a nad osudem opiček si pobrečíme. (14.04.2008)

Svého času se jednalo o můj nejoblíbenější díl z původní pentalogie - nyní jej ale shledávám jako ten nejnaivnější z celé série (byť nepopírám, že mne bavil i po letech). Zápletka sama o sobě není až tak špatná (ačkoli jsou mnohé elementy v rozporu s předchozími díly), její zpracování ovšem značně pokulhává kvůli odlehčené prostřední pasáži - pochybuji, že by se americká vláda obtěžovala informovat veřejnost o existenci inteligentních primátů, reálně by je totiž na základnu nechala odvézt rovnou. Logické nedostatky a občasné krkolomné dialogy ovšem zachraňují Cornelius a Zira - ti jsou totiž nesmírně sympatickými protagonisty. Dalším zajímavým aspektem jsou propracované masky, skvělá hudba a nekompromisní finále (to je po vzoru svých předchůdců značně depresivní). (12.08.2024)

Jedno se Planetám opic nemůže upřít. A to, že konec filmu je vždy o třídu lepší, než jeho zbytek. Celkem příjemný film, který už ale nemá s původní planetou opic společného nic, jen dvě hlavní postavy. Trošku mě zarazilo, že to, co bylo v díle prvním hlavní pointou a vyznění filmu, zde tvůrci pohřbili(či na to zapomněli?) a od vyhlazení lidstsva sebou samým, přešli k opičímu převratu. Na druhou stranu potěšilo i něco, na co se nezapomnělo ani po 30-ti letech v Rise of the planet of the apes, aneb: "Nereptal. Jasně se vyslovil. Řekl jedinné slovo, které nesčlísněkrát předtím slyšel od lidí. Řekl...: ´Ne´ " " (15.01.2012)

Třetí opičí příběh sice ztrácí tu sílu předchozích dvou, ale přesto i nadále pokračuje v té hlavní linii. Tentokrát ovšem v jiném čase a relativně jiném čase. Pomineme-li, že dvě hlavní postavy představují mluvící a myslící opice (v mnohém inteligentnější než spousta lidí), jež přiletěli z budoucnosti, nejde v podstatě vůbec o klasické sci-fi, jakož spíše o sociální film, jež pokládá spoustu otázek a v souladu s předchozími díly nastavuje zrcadlo lidskému druhu. A ten pohled není hezký. Ovšem tenhle díl se od předchozích dvou trochu liší, neboť není tak jednoznačný a přímočarý a každého nutí pomyslet na to, jak by se tváří v tvář vědomí budoucí tragédie lidského druhu a celé zeměkoule obecně, zachoval a myslel sám. Neopomenutelný je také komediální a humorný rozměr filmu, Zira s Corneliem občas opravdu dost perlí. Jako závěr možné trilogie velmi ucházející film, z celkového pohledu je mnohem lepší než Do nitra Planety Opic. (14.08.2011)

Tak pozor, ÚTĚK Z PLANETY OPIC už nemá s prvním filmem prakticky nic společného (vyjma dvou hlavních představitelů, samozřejmě). Je to však obrovská zábava! Líbí se mi už úvodní zděšení vojáků, když si na pláži trojice kosmonautů sundá přilbu skafandru. Film, který natočil chlapík jménem Taylor (Ostrov doktora Moreaua, Tajemná záře nad Pacifikem), je poměrně drsný, po počáteční selance a oblibě hlavních hrdinů se karta otočí, to když si zástupci lidského pokolení uvědomí nebezpečí, které sebou Zira a Cornelius přináší. Podle toho je pak také s opičí dvojicí naloženo... Několik opravdu zajímavých momentů a pro mě nejen nostalgická vzpomínka, kterou si s chutí pustím i dnes. Jednu hvězdu si však klidně z mého hodnocení odečtěte. (11.10.2023)