Den cvoka

Byť jsem se místy nahlas smál, nedíval jsem se na komedii, ale na mrazivé memento. O člověku, jenž se propadne z chlapeckých snů do samoty středního věku, kde se jeho největším nepřítelem stane vlastní já ověšené psychickými neduhy od deprese, přes hypochodnrii až po nutkavou neurózu. Za pomoci stovek směšných rituálů se hrdina snaží obrnit před hrůzou ze světa a z žití a nic už nedokáže skrz jeho krunýř proniknout. Film vyznívá zoufale, ale přece jsem rád, že jsem ho viděl: byl pro mě cenným upozorněním. (06.06.2011)

Absolutním vrcholem je pro mě scéna převzetí výplaty, která mě vždycky spolehlivě odrovná: "Neuvěřitelné. Ne, to nemůže být pravda. 8 let základní školy, 4 na střední. Potom 5 let vysokoškolských studií. Absolvoval jsem s vyznamenáním. 20 let praxe a tohle mi platí. Jako by mi někdo dal přes hubu! Do prdele, kurwa! Bratři polonisti, sestry polonistky! 130 nás bylo první rok. Mysleli jsme, že jsme ti šťastní. Že nás vzali do básnické školy...básnická škola. Ježiši, kurwa, do hajzlu! Přes pět let, tisíce stránek, mládí ztracené v knihovnách. A potom bída, bída a rozčarování. A potom beznaděj a starost pária. A bezbřehé pohrdání vlády, táhnoucí se od diktatury k demokracii, která učitele považuje za míň než odpad. Proč se každá vláda chová, jako bych byl nula? Demokrati nebo komunisti, pro všechny jsem jen smetí. Kurwa! Pod každou vládou se cítím jak zmlácenej pes. Proč nejsem hovado s klackem v ruce? Určitě by mě respektovali, hodit po nich cihlou. A přece jsme "solí země". Této země. Možná nejsme primitivní silou, diktaturami vždycky otřásali básníci. Tehdy nás potřebují slepé masy, co si nevidí dál než na špičku nosu. Které nevidí dál." Nevím, jestli je dobře, že u tohoto filmu prožívám něco jako katarzi z toho, že někdo dokázal vyjádřit způsob, jakým vnímám okolní společnost, protože mám obavy, že mě čeká podobný osud a že moje ideály vezmou za své jeden po druhém (ale to jen taková černá vize na okraj :). Brilantně ztvárněné neurotické rituály se mě naštěstí netýkají, zatím ("Sakra, zapomněl jsem si sednout. 1,2,3,4,5,6,7. Kurwa! Nepolíbil jsem Ježíškovy nohy!). Trpce pravdivý film o bolestné realitě. Zhlédnuto dvakrát a určitě ne naposledy. (22.06.2010)

Den cvoka v několika pošahaných dnech zaplněných těma zkurwenýma lidma co furt otravujou, obtěžujou, bezohledně existujou, ani zasraná televize není únikem, samý pitomosti a imbecilní hovadiny, podělanej život, do prdele. ~~~ Profesor na střední škole, rozvedený, žijící sám, kterému svět a život dost brutálně leze na mozek. Satirická kritika běžného života a člověka s několika opravdu vtipnými gagy - jenže ono to tak skutečně je! ~~~ Jakoby nic nemělo smysl. Do prdele. Hygiena, jídlo, práce, jídlo, práce, kouření, prášky, spánek. Kurva, do prdele ~~~ PS: No koukám, že mám co dohánět... (29.04.2011)

Páni, skoro bych věřila, že to bylo natočeno v Čechách. Neuvěřitelná podobnost. Soustředila jsem se tedy na to, abych našla alespoň jeden rozdíl, přeci nemůžeme být tak hrozní... Závěrečná modlitba za souseda konečně přinesla úlevu - hurá, našla jsem to! No posuďte sami: „Prosím Boha, Ježíše, Marii a Syna. Zničte toho zkurvysyna, toho hada souseda..." K tomu by se Čech nikdy nesnížil, prosit o to Pána Boha, Čech jde a udělá to sám! Nejlépe inkognito. (03.06.2011)

Koukám, že polská kinematografie skrývá všelijaké klenoty. Třeba takový Den cvoka. Koho by napadlo, že někdo něco takového vůbec kdy natočí. Jasný, že u tohohle magora se musí každej alespoň trošku najít. Taky jsem se přistihnul, že některé věci, které tam popisoval, dělám i já. Jiné třeba neznám, ale dokážu si je představit. O to je to horší…No a Marek Kondrat? To je obrovská síla tohoto filmu. Ten toho cvoka hraje tak přesvědčivě, že jsem se místy smál, až jsem se bál, že si hubu roztrhnu. Škoda ale, že takhle brutálně zvedlá laťka se neudrží po celý film. Když cvok přestane kafrat a popisovat svůj den, setká se třeba se svým synem, což už taková jízda úplně není. Nakonec se ale zase vrátí k tomu cynickému kafrání a zábava může pokračovat. (27.08.2015)