Den cvoka

Absolutním vrcholem je pro mě scéna převzetí výplaty, která mě vždycky spolehlivě odrovná: "Neuvěřitelné. Ne, to nemůže být pravda. 8 let základní školy, 4 na střední. Potom 5 let vysokoškolských studií. Absolvoval jsem s vyznamenáním. 20 let praxe a tohle mi platí. Jako by mi někdo dal přes hubu! Do prdele, kurwa! Bratři polonisti, sestry polonistky! 130 nás bylo první rok. Mysleli jsme, že jsme ti šťastní. Že nás vzali do básnické školy...básnická škola. Ježiši, kurwa, do hajzlu! Přes pět let, tisíce stránek, mládí ztracené v knihovnách. A potom bída, bída a rozčarování. A potom beznaděj a starost pária. A bezbřehé pohrdání vlády, táhnoucí se od diktatury k demokracii, která učitele považuje za míň než odpad. Proč se každá vláda chová, jako bych byl nula? Demokrati nebo komunisti, pro všechny jsem jen smetí. Kurwa! Pod každou vládou se cítím jak zmlácenej pes. Proč nejsem hovado s klackem v ruce? Určitě by mě respektovali, hodit po nich cihlou. A přece jsme "solí země". Této země. Možná nejsme primitivní silou, diktaturami vždycky otřásali básníci. Tehdy nás potřebují slepé masy, co si nevidí dál než na špičku nosu. Které nevidí dál." Nevím, jestli je dobře, že u tohoto filmu prožívám něco jako katarzi z toho, že někdo dokázal vyjádřit způsob, jakým vnímám okolní společnost, protože mám obavy, že mě čeká podobný osud a že moje ideály vezmou za své jeden po druhém (ale to jen taková černá vize na okraj :). Brilantně ztvárněné neurotické rituály se mě naštěstí netýkají, zatím ("Sakra, zapomněl jsem si sednout. 1,2,3,4,5,6,7. Kurwa! Nepolíbil jsem Ježíškovy nohy!). Trpce pravdivý film o bolestné realitě. Zhlédnuto dvakrát a určitě ne naposledy. (22.06.2010)

I po druhém zhlédnutí za pět. Na některé scény již s velkou pravděpodobností nikdy nezapomenu: kontrola prostaty s dokonale zahranou (= na nerozeznání od skutečnosti) znuděností lékařky a intimitou, kterou si podobné vyšetření žádá, motlitba Poláka, která sedne dokonale i na Slováka (malý, zlý a závistivý), dobrodružství ve vlaku, zkoušení milovaného syna ze základů anglického jazyka... (11.07.2013)

Bol som dosť zvedavý na film, o ktorom som si prečítal najmä pozitívne hodnotenia. Nemôžem sa však s nimi stotožniť, pretože som videl iba priemerný film. Dosť ma aj pomýlilo, že je označovaný okrem drámy aj za komédiu. Myslím, že som sa raz pousmial, ale to je na označenie komédia dosť málo. Tiež ma prekvapilo, koľkí vo filme spoznávali časť zo svojej povahy alebo zo správania blízkych. To sa mi nepodarilo. Celkovo na mňa film pôsobil smutným dojmom, ľútosťou, že ľudia žijú aj takéto životy. (18.03.2023)

Zatraceně hořká, jízlivá, ale zatraceně trefná sonda plná černého místy až absurdního humoru. Mé pocity se neustále přelévaly od "oh, jak tě chápu" po "vůbec tě nechápu". Jak moc jsem třeba rozuměl pokud jde o beznadějnou snahu myslet v neustálem rachotu sbíječek a hlučných sousedů, tak jsem nechápal posedlost rituály. Každopádně to bylo výborné. Skvěle odkoukaný marast života uvízlého v těžké osobní krizi a každodenních stereotypech, které pomalu rozemílají osobnost žijící v téhle podivné pseudosvobodě a pseudodemokracii. Jeden z nejlepších a nevýstižnějších polských filmů. A možná dobrá pobídka změnit to, u čeho si s hrůzou uvědomíme, že k tomu možná taky máme náběh. (01.04.2013)

Název je trochu zavádějící, jelikož hlavní hrdina není žádný "Rain Man" ani "Forrest Gump" ale ve své podstatě normální člověk, který dělá trochu podivné věci, které jsou ale pro něj naprosto běžné (některé opravdu bizarní návyky či vypořádávání s lidmi a situacemi, které nejsou tak úplně košér). Zvláštní ale docela zábavné dílo. (01.05.2012)