Luca

Homofobie a transfobie hlavy státu mě překvapuje, když je to jednak pussydent, vyjadřující se jako čurák (tj. jako jeden obsáhne min. dva gendery), jednak bych očekával větší pochopení pro trans osoby u někoho, kdo je ztělesněním transhumanismu, když Miloš Zeman definitivně srostl se svým vozíkem a stal se z něj Mimoš Zelan. Rodiče s dětmi, potažmo kdokoliv preferující proqueer audiovizuální obsahy s postavami bez koprolálie, mohou/může jít do kina na pixarovku LUCA. Sice jako jiné pixarovky pracuje s mnohokrát osvědčeným, až omšelým. Vyprávění je zase organizováno kolem proměňujících se vztahů a cílů dvou ústředních postav, kdy jedna je vůči druhé zpočátku jejím opakem, aby v rámci vývoje skončily jako více si podobné (TOY STORY, HLEDÁ SE NEMO, VZHŮRU DO OBLAK, V HLAVĚ, DUŠE...). Někdy - jako zde - se k tomu přidává další figura sloužící jako katalyzátor vztahů dvou hrdinů (PŘÍŠERKY S. R. O., TOY STORY 4). (S jistou mírou podvratnosti by se dění snímku dalo shrnout jako vyprávění o vztahu dvou mužů, který svým montováním se do něj pokazí žena, tj. že by šlo o takovou dětskou verzi anti/korporátní romance KLUB RVÁČŮ.) Znovu se zužitkovávají žánrová schémata, která jsou nápomocná k cestě postav za poznáním  vlastní identity a nějakému tomu ponaučení, přičemž jako dříve se pracuje s prvky a postupy příznačnými pro sportovní filmy (první a třetí AUTA). A i tentokrát je svět příběhu založen na jasně dané dualitě, akorát tentokrát ten svět příběhu není tak propracován jako dřívější (vzhledem k blízkosti prostředí třeba z pod/mořských HLEDÁ SE NEMO anebo HLEDÁ SE DORY, z městských, vytěžujících atraktivní cizí kulturu, COCO) a způsob jeho prezentování moc nepomáhá uvěřitelnosti změny náhledu/názorů jeho obyvatel v závěru. Pixaru se ale více než dříve daří v LUCA pracovat s kinematografickým odkazem, a tím nemyslím jenom četné narážky až variace kanonických italských děl (viz epilog), ale především vymezení se vůči queerfobnímu odkazu disneyovek. Ty totiž často kódovaly antagonistické postavy jako queer, zatímco zde je to převráceno: antagonistické postavy jsou queerfobní, kladné postavy i kladné vedlejší jsou proqueer. A největší klad - dle některých však kvůli nevyhraněnosti a otevřenosti čtení i největší zápor - je, že ona metafora jinakosti a přepsání Malé mořské víly a dalších umožňuje vykládat film jako příběh o gay/bi postavách, jako příběh o imigrantech vynořujících se na břehu, jako... univerzální příběh o jinakosti a jejím ne/přijímání. A konzervativně založení/é si mohou najít hodnoty jako síla přátelství, důležitost pospolitosti rodiny, sebevzdělávání a vůbec seberozvoje. Za mě tolik, že mi tento nepřiznaný prequel k DEJ MI SVÉ JMÉNO a KRAMPACU nebyl odporný, naopak bych se jal demonstrovat za to, aby takových bylo víc. (28.06.2021)

Ve skutečnosti si nemyslím, že "dospělý mód" je silná stránka Pixaru, v praxi to pro mě byl vždycky spíš ne zcela funkční, pouze efektní branding, takže mi rozhodně nevadí, spíš naopak, že Luca je především naivní dobrodružství. Myslím, že nebylo nutné realizovat to jako další variaci na Hledá se Nemo co se týče rodiče zakazujícího dítěti navázat vztah se světem, šlo najít určitě trochu méně násilný a okoukaný rámec, přesto je ale celý film naplněný tak krásnou atmosférou, že to tomu rád odpustím - podobně jako v případě Coco. Queer čtení je pochopitelné a je sympatické, že ten film se mu vyloženě nebrání, ale pro mě to bylo především takové to klučičí dobrodružství, kterých měla plno generace našich rodičů, ale moje překvapivě ne, a v tomhle ohledu to byl krásný zážitek - takový film bych potřeboval v dětství. Sice bych vážně rád, kdyby to mělo propracovanější zápletku a vyústění, ale co. 3 a 1/2 (05.07.2021)

Príbeh a nápad sú dokonalé. Titulný hrdina Luca je uhriaknutou morskou príšerkou túžiacou zažiť veľké dobrodružstvo. A začína koketovať s myšlienkou, že poruší zákaz svojich rodičov a vydá sa na súš, kde chce preskúmať v koži obyčajného chlapca ľudský svet. Tvorcovia sa tu môžu oprieť o atmosféru preslneného Talianska, v ktorom tamojšie mestečko dýcha životom, správne roztomilými obyvateľmi a je navyše podstatne rozmanitejšie a viac očarujúce, než sa na prvý pohľad zdá. Taliansky feeling je potom doplnený výbornou hudbou, odkazmi na (nielen) tamojšiu kinematografiu a ako vždy prvotriednou animáciou. Luca mi potom svojim spôsobom pripomína Dobrý ročník od Ridleyho Scotta. Renomovaní autori sa tu rozhodli vykašľať na ambície a jednoducho nám raz naservírovať dejovo jednoduchý výlet do Európy, ktorý diváka svojim feelingom, romantickým poňatím nádhernej lokality i hravosťou totálne uhranie. (24.5.2022) (02.09.2022)

Luca se dá charakterizovat jako ta menší a méně ambiciózní pixarovka a dle toho také začátek vypadal. Vlastně mi to přišlo celé jako obyčejný příběh se zajímavými hrdiny, nicméně nic extra nového, co bychom neviděli v desítkách jiných animáků. V druhé polovině se ale projevil onen slavný Pixar efekt, magicky mi film rozproudil emoce a dokonce dojal způsobem, který mohl zapříčiněn momentální životní situací, i tak se mi to ale zas tak moc často nestává. Luca je tradičně nádherně vypadající animák, který je třeba na rozdíl od loňské Duše přece jen přístupnější pro rodiny s menšími dětmi, i tak je to stále o několik levelů výše než průměrné animáče od konkurence, spoléhající zejména na humor toho nejjednoduššího zrna. Jistě, patrně se dalo čekat více, ale já měl naopak očekávání snížená a nakonec jsem byl velmi příjemně překvapen. (27.06.2021)

Tady Pixar hodně ubral z plynu. Lehce se zasnil a vzal diváky někam do malého italského pobřežního města, kde sledujeme příbeh dvou chlapců/mořských potvor, které bojují s klasickými tématy a snaží se najít své místo na slunci. Bezstarostný vibe tu je, ale mě to zas tolik nestačí. Hlavní postavy mě tolik nebaví a něco mi tam celou dobu tak trošku chybí. V pixarovském portfoliu mi to přijde jako jeden z těch slabších článků, který je hlavně pro děti a dospělé publikum nutně musí místy nudit. (20.07.2021)