Nikdy nepláču

Houby ústní z literutary a testy z matiky. Tohle je ta pravá zkouška dospělosti, při níž se ze zpovykaného fracka mění sedmnáctiletá holka v normálně uvažující bytost. Že to je bolestná a nepříjemná cesta je jaksi samozřejmé. Vedle příběhu, který je opravdovější než sám život, stojí film na precizním výkonu Zofie Stafiej, která ukazuje obrovský talent a je příslibem nejen pro Polsko, ale pokud nebudou zahraniční filmaři tupí, tak i pro celý svět. Zároveň si možná leckdo poupraví pohlad na ukrajinské dělníky, kteří jsou tu v podobné pozici jako Poláci i my v Irsku a na západě od Aše vůbec. 90% (05.01.2022)

Myslel jsem si, že půjde o další typický příběh odrůstající pubošky, která hledá. Hledá své místo v životě, hledá smysl života, hledá způsob, jak uniknout konzumní společnosti, hledá svobodu a hledá a hledá a hledá, přičemž dělá svému okolí ze života peklo. Poláci ale přišli s jiným příběhem, a i když hlavní hrdinka opravdu hledala (poněkud opožděně) cestu ke svému otci, v průběhu čehož byla tak trochu sobecká, kašlala tak trochu na ekologii a dělalo ji potíže alespoň občas poprosit a poděkovat, byla mi k mému vlastnímu údivu silně sympatická. Nakonec se ukázalo, že šlo vlastně o úplně jiný film, než jaký jsem očekával, a i když to nebyl zrovna akční počin plný napětí, jaksi jsem se od něj nemohl odtrhnout. Nezbývá mi, než znovu pochválit polskou filmovou tvorbu a přiznat, že se mi Zofia Stafiej při svém debutu před kamerou velice líbila. A že to tedy byl na první filmovou roli záhul. / Poučení: Když už převážet tělo, pak jedině jako instant. (16.10.2022)

Piotr Domalewski už ve svém debutu dokázal hravě přesvědčit, že umí pracovat jak s herci, tak s příběhem, postavama i atmosférou a upřimně řečeno mě Jak najdalej stąd mě přijde tematicky ještě zajímavější než Tichá noc. Je to citlivě vyprávěný příběh o dozrávání jedné neveselé dívčí polské duše. Já musím opět pochválit v podstatě začínající polskou herečku Zofia Stafiej, která opět dokazuje, že Polsko má stále nové a nové vynikající herecké talenty, to co tady předvádí se svou postavou, takový herecký minimalismus se silným vnitřkem, no tak to je hodně moc dobrý. (05.11.2020)

Silný zážitok. Od vodičáku k termoske. Ale prevažne o tom, ako sa sľuby menia na očakávania a tie sa zrážajú s realitou. A v centre toho všetkého je sedemnásťročné dievča, na ktoré matka nakladá riešenie všetkých úloh spojených s náhlym úmrtím otca, ktorého vlastne ani poriadne nepoznala. Dievča s obdivuhodnou vytrvalosťou zdoláva jednu prekážku za druhou bez toho, aby si uvedomila svoje vkročenie do sveta dospelých. Zofia si samozrejme celý film privlastnila bez toho, aby to niekomu prekážalo. (17.05.2022)

 „MUSÍŠ HO PŘIVÉST DOMŮ…“   Týnejdžerka vyřizuje převoz mrtvoly fotra a shání o něm informace. Prostě takový ze života. Ze života těch, co nejsou za vodou (prachama vole). Obyčejnej film, postavenej na svérázný mladý hrdince. Jinak teda nic moc. Vypovídá to zřejmě něco o Polácích, ale… Pro nikoho netruchlím, Polák kurva taky nejsu…     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Fotr maká v zahraničí. A my máme hovno... 2.) Mám doma manžela v termosce.   ///  Thx za titule „tkimitkiy“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (30.03.2022)