Réžia:
Claude ChabrolScenár:
Françoise SaganKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrajú:
Charles Denner, Michèle Morgan, Danielle Darrieux, Hildegard Knef, Juliette Mayniel, Stéphane Audran, Mary Marquet, Pierre Vernier, Jean-Pierre Melville (viac)Obsahy(2)
Bohatý otec od rodiny svede a zavraždí několik žen. Podle skutečného příběhu sériového vraha známého jako „Pařížský modrovous“. (Netflix)
Recenzie (21)
Pánové, máte finanční problémy a nebo občas koketujete s touhou likvidace opačného pohlaví? Pak vězte, že gentleman Landru ví, jak si v těchto případech poradit, ovšem nezapomeňte, že "všeho s mírou". Vynikající Charles Denner v tomto dramatu s nádechem satiry a černého humoru, který hrál vraždicí monstrum opravdu se vší noblesou. Moc zajímavý s fascinujícím obočím je tenhle pán, kterého vnímání květu gladioly mě nikdy nenapadlo. A vida, jak může černá kronika být v politice někdy velmi vítaná. Claude Chabrol se za tohle unikátní drama může určitě (mohl) hrdě postavit. ()
Umelo vypreparovaná história sériového vraha, využívajúceho kulisy vojny, ktorá zamestnáva zrak i sluch spoločnosti, ako rúšku pre svoje obludné plány na materiálne zabezpečenie seba a rodiny. Narozdiel od svojich kolegov v hnutí francúzskej novej vlny Claude Chabrol v tomto prípade príliš zásadne neexperimentuje s rozprávaním, ale v rovine štýlu presadzuje ako dominantu sebareflexívne a scudzujúce prvky poukazujúce na fiktívnosť príbehu a sveta (menej už na samotné médium). Štylizované herectvo, divadelnosť, afekt, výrazné líčenie a kostýmy, umelé svetlo, viacplánové kompozície, ostentatívne prepracovaná mizanscéna plná farieb, rekvizít a dekorácií, odrazy v zrkadlách a pohľady kamery cez sklo, nahradenie filmového obrazu na konci druhého aktu titulkom. To všetko je cynickým výsmechom konvenciám melodramatických a kostýmových žánrov, ktoré režisér evidentne pokladá za prežitok, a tak miesto ich napodobňovania k nim vytvára komentár pre moderného diváka, ktorému sú tiež cudzie. Chabrol je cieľavedomý a inteligentný, i keď mierne automystifikačný tvorca, ako dokazuje i jeho neskorší výrok: „Nyní již vím z vlastní zkušenosti, že může mít „toto všechno“ promyšlené a navíc... jsem si například dokonale vědom, že umístění džbánu na stole o centimetr víc vpravo nebo vlevo má svůj význam.“ No práve táto nutnosť podvracať, meniť vážne v komické, vkladať do „vysokých žánrov“ (čierny) humor a vytvárať emočný dištanc diváka od postáv dielo uzatvára a dusí, a tak sa oň hlbšie významy len sotva badateľne obtrú. Nepriestupnosť Landrua, masky, tvorenej desiatkami falošných identít a hereckých metamorfóz Charlesa Dennera, a jeho rafinovaného podvodného sveta, ktorým vábi a klame okolie, nepôsobí na diváka a necháva priestor len pre smiech tam, kde by sme mali byť zhnusení z vrahových činov. A nič na tom nemení ani stieranie deliacej línie medzi (neexistujúcou) skutočnosťou a vyfabulovaným príbehom prostredníctvom štátnej moci, ktorá nastrčí do súdneho pojednávania s Landruom falošné dôkazy aby k nemu, sledujúc pritom vlastné ciele, upriamila čo najväčšiu pozornosť verejnosti, alebo medzi riadkami prostredníctvom chýbajúcich záberov vrážd, ktoré môžu vyvolávať pochybnosti (usvedčujúce dôkazy proti Landruovi nemá v skutočnosti ani polícia a porota, ani divák), ani intertextuálne odkazy (scéna, v ktorej Landru v odraze zrkadla vchádza do miestnosti, v ktorej jeho milenka trénuje spev pod dohľadom učiteľa sprevádzajúceho ju hrou na klavír, je priamou citáciou Občana Kanea). A s Hitchockom to vážne nič spoločné nemá. 70% ()
Mimořádně bizarní podívná, chvilkama mi bylo do smíchu, jakého betla citlivý a něžný pan Landru s ženami hrával, aby tento pocit pravidelně střídala úzkost při pohledu na pouze jednu zpáteční jízdenku a temně kouřící komín. Charles Denner skutečně exceloval, byť jeho umělá pleš a celkové nalíčení mi svým prostinkým provedením okamžitě připomnělo Fantomase... Nicméně to nic nemění na věci, že jde o velmi pozoruhodná snímek. ()
Chabrol přeložil černý příběh masového vraha Landruho do jazyka panoptik a morgues. Divadelní stylizace, kulisovitost dějišť, stálá přítomnost diváků, umělost postav, topornost gest, průhlednost masek… Cením si toho pokusu jako experimentu, ale i tak mne zneklidňuje, jak tato veskrze ohavná historie znovu (po Chaplinově pokusu) slouží – ryze měšťácky – jen jako materiál k šprýmu. Přitom ta trasa, po níž se Landru vydával, od těla, které musí být zničeno a pohlceno v pozůstalém majetku, je obludná a její komika (je-li vůbec nějaká) hrůzná. ()
S noblesní hrdostí a pocitem neviny až do hrobu. Nebo alespoň pod gilotinu. Claude Chabrol (Kloboučníkovy přeludy) svými filmy o vrazích zpětně nabízí přesný protiklad toho, co by si asi nejeden dnešní divák odkojený horory naplněnými hektolitry krve či zohavenými pozostatky těl na plátně přál vidět nejvíc. Asi nejexplicitnější vražda v Landruovi, dá-li se alespoň trochu explicitní nazvat, je roztrhání fotky právě zřejmě zavražděné ženy s hozením všech kousků fotky do ohně. Ale já si Chabrola, kromě řady jiných věcí, přesně i pro tenhle protiklad cením. Decentněji, ba přímo galantněji natočený a zpracovaný film o zabijákovi jsem snad ještě nepotkal. Na jedné straně se tu projevuje tradiční Chabrola odtažitost s odsouváním cílených podnětů k silnějším emocím do úzadí, Landruovi jsem ve věci případného propuštění vzhledem na jeho činy určitě nefandil, ani ho nelitoval, na druhé straně mě stejně často (zvláště v druhé polovině od překlopení filmu do kriminálky a soudního dramatu) u toho provázelo napětí. S mnohavrstvým rozšiřením skutečného příběhu do politické roviny a také sociální satiry načichlé černým humorem jsem si Landruho s přibývajícími minuty skutečně stále víc vychutnával... a ano, nakonec se párkrát dostavily i ty silné emoce – a ta scéna výměny krátkého dialogu a pohledu mezi Landruem a advokátem to ve mě prolomila nejvíc. Na celém příběhu i hlavní postavě, pokud jde o její silnou rozporuplnost, mě dost zaujala právě ta sociální rovina a kontrast rafinovaného jednání vůči jedněm s několikrát projeveným dobrým úmyslem vůči jiným, což spolu s často galantním chováním na veřejnosti stále více ve mě vyvolávalo jistý nepokoj a to už během první poloviny, kterou možná v rámci celku hodnotím jako mírně slabší. Ale ten výkon Charlese Dennera v hlavní roli... to byla fakt jedna báseň! Sice jsem ho takhle přemaskovaného s pleší a hustým plnovousem v mnoha scénách skoro ani nepoznával, ale svým herectvím, osobitě pak nápaditou prací s hlasovým projevem mě tu přímo fascinoval! Pro drobný závan slabších míst sice ten film nevidím zcela na plný počet, ale jinak si ním Chabrol u mě po posledně viděném trapasu jménem Docteur M. zase hodně šplhl a určitě skvělý zážitek! [85%] ()
Galéria (33)
Fotka © Compagnia Cinematografica Champion
Reklama