Solamente nero

Solamente Nero opakuje většinu pozitiv (herci, atmosféra, některé vynikající scény) i negativ (malé posuny děje v čase) prvního Bidova pokusu. Tam, kde bylo možno hledat pararely Watch Me When I Kill s Deep Red lze tentokrát porovnávat Solamente Nero s druhým nejlepším pozdním giallem - La casa dalle finestre che ridono (House of the Laughing Windows). Bido si dokonce přizval stejného herce do hlavní role. Zlepšení je vidět na struktuře snímku, která je tentokrát dedikovanější příběhu. Kvality jsou víceméně pořád o třídu až dvě za originálem. 3,5 * (09.08.2014)

Za mňa veľmi poctivé giallo, ktoré nevsádza ani tak na prevedenie vrážd (i keď krb je veľmi originálny), ako skôr na atmosféru Benátok a predovšetkým na premyslený scenár. Málokedy sa pri gialle stáva, že by si divák musel všetky puzzle kúsky takýmto spôsobom skladať do seba a 10 minút pred koncom sa to ani nezdá. Čiže za vysoké hodnotenie môže práve rozuzlenie. Identita vraha nie je až tak prekvapivá práve kvôli tomu, že sa prekvapivá snaží byť, ale zase sme vďaka prvej vražde po celú stopáž veľmi umne zavádzaní. (09.12.2023)

Ke giallo-filmu Solamente Nero jsem přistupoval s určitou skepsí, kterou ve mě vyvolalo jméno Stelvia Ciprianiho. Jeho hudební doprovod u Bavova 5 bambole per la luna d'agosto totiž považují za jedno z nejhorších v rámci žánru vůbec. O to větší bylo mé nadšení po shlédnutí fimu a tak jsem si řekl, že musím zdejší komentáře a hodnocení trochu narovnat. Dle mého názoru jde o klasické giallo, ve kterém šlape všechno, tak jak má a to už v roce 1978 nebývalo běžné! Velkou předností a svým způsobem, čím mě toto giallo opravdu zaujalo, je propojení tohoto žánru s okultní magií spolu s kontrastem křestanské církve. To byl opravdu skvělý nápad a vnesl svěží vítr do plachet. Tvůrci tak rozehrávají opravdu zamotanou hru na kočku a myš, která dokáže pohltit a navíc má perfektní tah na bránu. Antonio Bido navíc také boduje na frontě mysteriozní atmosféry, která mě totálně pohltila a spolu s velice povedenými vraždami tvoří výraznou složku filmu! No co dodat na konec? Snad rozhodně se na film podívejte a nenechte se zmást zdejším nižším hodnocením. PS: Asi jste už z úvodu pochopili, že hudební doprovod se opavdu povedl a Ciprianimu budiš odpuštěno. (15.12.2011)

Bidovo první giallo, natočené rok předtím, zůstalo nepřekonáno, ač jsem si to docela přál, filmu se ale hodně vleče a má i spousty hluchých míst, stopáž v tomto případě by byla daleko více únosnější a snesitelnější někde na 85-95 minutách. přeci jen na podobný film skoro dvě hodiny čistého času je moca filmu trvá dost dlouho než se uvede do nějakého rychlostního chodu. Bido se nechal inspirovat svými úspěšnějšími kolegy (Argento, Lado, Fulci nebo dokonce i Hitchcock-finále), výsledek je dostačující, ale bohužel s ničím novým už nepřišel a do samotného žánru ani nepřispěl, ač se výhradně snažil o svůj vlastní rukopis. Celý příběh se zajímavým tajemstvím ale jinak vůbec špatný není, charaktery jsou určitě zajímavé, ale je tu až moc postav, mordů je tady dostatek a nutno přiznat že všechny ty vražedné scény jsou dost vynalézavé a někdy i násilné (jako již zmíněný obličej v ohni), bohužel ale téměř vez krve, skvělá hudba,která se tu skutečně minula s účinkem, ale samotná atmosféra, ve scénách kdy o něco šlo, místy nebyla zas až tak špatná, sexu a nahoty tady moc není, což je na druhou stranu docela překvapení, titulní hrdina (mladý profesor) mě tady moc nenadchl, ale nahá Casini je tu opravdu sjízdná a pohled na její dokonalé pozadí neomrzí. Oba se ale k sobě vůbec nehodili, nebyla tam naprosto žádná chemie. Jinak fascinující Benátky, jsou tu tentokrát docela unavené a temné. Jinak opravdu jen průměr, kde něco funguje velmi dobře, něco naopak ne. Film měl blízko k úspěšným "Non se Sevizio un Paperino", "Profondo Rosso", "Suspiria", nebo "La Casa dalle Finestre che Ridono". Fandům žánru doporučuji, náhodným filmovým fandům spíše pak ne, tam jsou daleko lepší příklady v samotném žánru. (13.06.2011)

Antonio Bido ma nepresvedčil ani vo svojej prvotine a ani teraz, že je schopný režisér. Herci ma hrozne iritovali, boli ako mechom udretý, len sa na seba neprirodzene pozerali, či to mal byt zámer, netuším, ale vadilo mi to po dobu celého filmu. Jediná z hereckého osadenstva, čo ma bavila bola Stefania, s nej išla taká pohoda. Vraha som tušil skoro hned od začiatku, tak v tom sa moc nepochlapil. Vadilo mi i to, čo mal hlavný hrdina skryte v hlave a niekedy sa to pretavilo do trápnych flashbackov, ktoré tam vážne nemuseli byt i keď na konci, to bolo vysvetlene, prečo ich mal. Kamera bola užasna, taká hnusne pliživá, už som len čakal, kto s kadiaľ vyskočí. Druhým pozitívom sú niektoré vraždy a sympatické bolo, že vrah použil na usmrtenie, prostriedky, ktoré práve našiel k dispozícii a nie zaužívané zbrane. Medzi dvoma a troma hviezdami, no seriem nato, dám 3*. (12.10.2019)