Hlad

Dokonale tíživá krása vyobrazení jedince bloumajícího společností, odděleného od ní samotné, jehož mravní zkažeností je přetvářka pro zachování prachmizerné důstojnosti a neuvědomělost zbytečnosti takového počínání, neschopnost proražení bariéry a přijetí ohavného "já". Hlavní je myslet si, že takovou situaci zvládneme, aniž bychom ztratili tvář. Odkrýt pravou tvář však nelze, jedině masky udrží nitro v únosném stavu. To raději pojít hladem, než poznat sebe, než ztratit hrdost a čest. (30.03.2011)

Verši Hégésippa Moreaua: "Miluji chudobu, je to host nevtíravý, / sesterský, také hlad se u mne často staví, / pramálo na obtíž mým snům a písničkám / usedá poblíž mne... jako ten, koho znám. / V horečkách na loži já myslel leda na to, / jak ironický zvuk má sousedovo zlato; / po lecčems toužívám a nejsem bez potřeb, / ale chci více než víno a bílý chléb, / já žádám od boha ke svému živobytí / to, co mě především tak opíjí a sytí, / lásku!..." (13.08.2017)

Viem, že literárna predloha od Knuta Hamsuna je významná a pravdepodobne aj jej sfilmovaná podoba, ale bohužiaľ mňa film nezaujal. Nenahneval ma, nenudil ma, ale ani nezaujal. Je to ďalší z filmov o neúspešných indivíduách a ja nenachádzam ani jeden dôvod, aby som sa týmito filmami vážnejšie zaoberal. Bez ohľadu na to, že sám sa za nadpriemerne úspešného nepovažujem. Ale ak by som sa mal porovnávať s nejakou filmovou postavou (nie, že by som to robil často), tak radšej mudrujem nad tým, koľko mi chýba do tých, ktorí ma predstihli, než nad tým, koľkých som už prekonal. (14.04.2023)

tenhle film o tom, jak neztratit lidskou důstojnost, i když jste totálně na dně, mě dostal. a to jsem mu nejdřív chtěl dát jen tři hvězdičky, jakože dobrý, ale nic moc. jenže dva dny po zhlédnutí se mi zas a znovu vrací některé výjevy z něj a já zjišťuju, že se mi i přes pár neoblíbených scén zaryl někam hluboko do mozku. možná to není vrchol skandinávské kinematografie, ale jeden z jejích světlejších momentů rozhodně ano. (10.12.2005)

„Člověk nemusí být šílený jenom proto, že je citlivý. Existují lidé, kteří žijí maličkostmi a zabije je jedno tvrdé slovo.“ Velmi depresivní sonda do života chudáka. Marně shání práci, nemá na nájem ani na jídlo, o kterém se mu zdají i ponižující sny. Jenže on to ponížení i prožívá. A právě ztráta důstojnosti ho trápí nejvíc, a tak se snaží okolí přesvědčit o opaku. Empatický divák ho lituje, vnímá jeho bezvýchodnou situaci, je mu v mnohých situacích trapně i za něj. Hlavní hrdina Pontus má navíc nejen nešťastnou povahu, doplácí i na špatný psychický stav. Chová se jako blázen, jeho jednání je zkratovité, vůči lidem nepřirozené až skoro nepříjemné. Čím je situace horší, tím víc se divák obává, co provede. Pak je tu ale také linka se zámožnou, cudnou slečinkou (už samotné namlouvání zaujme divností), která dá nahlédnout do nitra hlavního hrdiny z jiného úhlu (jakkoliv jsem moc nechápal motivaci jejího jednání). Zvláštní je pak i konec, jenže ve mně ještě nějakou dobu dozníval, ostatně jako celý tento hůře uchopitelný, ale působivý film. Dám slušné 4*. (01.12.2023)