Legenda o pianistovi

Náladou velmi podobné jako předchozí Tornatoreho film Bio ráj. Jen jsme vyměnili slunný jih Itálie za interiéry velké zaoceánské lodi. Nejvíce dané filmy spojuje hudební stránka, která je i zde naprosto bezkonkurenční. Holt Ennio Morricone umí a to už všichni dávno víme. Legenda o 1900 sleduje příběh velmi nadaného člověka, který strávil celý svůj život na lodi a pomalu plynoucí dějové tempo je protkané lehkým filozofováním, které tak nějak příjemně doplňuje zbytek. Asi to není film, který bych chtěl někdy v dohledné době opakovat, ale jsem opravdu rád, že jsem ho viděl. U Tornatoreho se člověk prostě nespálí. (04.07.2018)

"Pokiaľ máš v hlave dobrý príbeh a máš ho komu rozprávať, zďaleka nie si odpísaný..." Tornatore si vie príbehy vyberať a toto ma naozaj prekvapilo. Čakal som skôr nudné večierky a nekonečné doprovody na piáno, preto ma veľkoleposť a davové scény hlavne v úvode nestačili udivovať. Celý obrovský interiér lodnej kotolne a špinavých robotníkov ma maximálne zaujal. Príbeh chlapca, ktorý nikdy neopustil loď a stal sa majstrom v hre na piáno je vyrozprávaný pútavým spôsobom postupného odkrývania a doplňovania zaujímavých historiek. Asi najviac zaujme súboj pianistov, v ktorom "zázračný lodný chlapec" rozžhaví svojou hrou piáno tak, až sa mu zapáli cigareta...Prehnané? Ok, ale strašne efektné. Morriconeho hudba je tradične veľkolepá a v spojení s tak pútavým príbehom to inak ako na plný počet nevidím. Pre filmy natočené takýmto spôsobom mám odjakživa slabosť. 90%. (23.02.2014)

Výraz a projevy obou představitelů dvou nejzásadnějších rolí filmu byly v mých očích více než hrozné. Předností filmu je ovšem Tornatore. Pozoruhodný příběh, skvělá režie a brilantní uchopení filmové řeči. Ve filmu je scéna nahrávání improvizované klavírní skladby 1900, který během hraní zasněně hledí ven z okna na oceán, dokud si nepovšimne krásné dívky (Mélanie Thierry). V jednom záběru vidíme jakoby očima našeho hrdiny její krásnou tvář z profilu na pozadí oceánu skrze oválný okenní průzor lodi. Ona odejde a zůstane opět jen výhled na horizont za oceánem, stejně dechberoucí výjev, jako všechna předešlá zobrazení oceánu v tomto filmu, avšak i přes ten úžas se tento výjev zdá svou působivostí náhle zoufale nedostatečný. Něco tam chybí. Všechen úžas se ztratil spolu s neznámou dívkou, k níž se v té chvíli upnuly všechny touhy hrdinova srdce. Ještě jsem neviděl tak krásné filmové vyjádření lásky na první pohled. A v podobném duchu se nese skoro celý film. Proto udělám výjimku, neposlechnu protesty svého svědomí a dávám filmu jednu hvězdu navíc. (19.04.2007)

Je to dávno, co jsem měl možnost tento film vidět a do paměti se mi zapsal nesmazatelným způsobem. Nyní v srpnu 2008 ho ČT2 reprízovala, ale bohužel jsem neměl možnost ho vidět ještě jednou a oživit si příběh vynikajícího klavíristy jménem 1900. Detaily příběhu mi z paměti za ta léta odvál čas, ale ten Rentonem zmiňovaný klavírní souboj zůstal a vzpomínám na něj jako na něco nepřekonatelného. Pokud se mi opět naskytne příležitost, rád si zase připomenu příběh toho zvláštního člověka. (06.08.2008)

Nejhorší Tornatore. Jinými slovy snímek, k jehož kvalitám se většina tvůrců za celou kariéru ani vzdáleně nepřiblíží. Jenže stále, je to "pouze" nejhorší Tornatore. Nic víc. Od velikána jeho kvalit očekávám (resp. přímo i žádám) celý snímek tak dokonalý a nápaditý jako je scéna klavírního duelu. A ten lacině uslzený konec také neměl zapotřebí. (22.01.2007)