Legenda o pianistovi

Vždycky ji někdo viděl první. Ameriku. Symbol Manhattanu, sochu svobody. Po 30 plavbách muset prodat trubku. Jen si naposledy zahrát. A pak totéž slyšet ze staré slepené desky. Rámec pro příběh o záhadném klavíristovi, který vlastně nikdy neexistoval. Kdo jen mohl nechat dítě v bedničce od citronů? Díky Bohu za soucitného topiče. Byť se smyslem pro humor při vymýšlení jména. Nomen omen. „Co je to máma, Danny?“ „Máma? Máma je dostihový kůň.“ Co mi vadilo, byl vypravěč Pyško. Pořád se mi tam pletl Bruce Willis. Osudy lidí jsou spjaty s osudy lodí, klavírů, nahrané desky s melodií. Skvělá jízda za klavírem v bouři, pod křišťálovým lustrem, s lahví šampaňského přímo od ledu. Tajemný příběh se rozvíjí a košatí. Max dělá pro záchranu přítele maximum, stará rezavá loď až bere dech. Její světla a stíny, zvuky, houpání, skrýše, ztracený lesk. Film pak plný hudby, skvělých klavírních výkonů. Klobouk dolů před Morriconem, je netypický, nevtíravý. A závěrečná píseň tandemu Morricone – Roger Waters lahůdkou. Zbývá prostor pro fantazii diváka, pro snění, představy. 1900 mne fascinoval už před lety a nyní dvojnásob. Zažloutlá kamera, dobové oblečení, staré fotky. Odlesky hladiny v kabinách, záběry na klávesy, moře, pěnu na vlnách, lesk a elegance, špína a nepořádek. Souboj klavíristů gradující cigaretou zapálenou o strunu. Jsou věci, o kterých není snadné psát. Některé je lépe vidět. A slyšet. Jednou nestačí. „Dobrý příběh má větší cenu než stará hudba.“ (23.08.2008)

já nevím, na mě to prostě nějak nefungovalo. pohádka o týpkovi s hloupým jménem stojí a padá na na Timu Rothovi a hudbě, jak výstižně napsal Djkoma. některé scény jsou vyloženě divné, konec tradičně a zbytečně přeslazený. coby hudebník (a shodou okolností mám co do činění s oběma nástroji) musím vyzdvihnout Rothovo přesvědčivé klavírování, naopak ta trumpeta v podání pana Vince byla příšerně nedůvěryhodná. no ale pochvala za kameru a parádní záběry. takhle loď sice do mého srdce neproplula, ale to neznamená, že tomu tak nebude u vás... každopádně pozor na sklovinu a mějte radši po ruce injekci s inzulínem! 60% (12.11.2009)

Tim Roth se dostal divákům do povědomí Tarantinovými Gaunery a Pulp Fiction. Ovšem to, co Tim předvádí v Legendě o 1900, je naprosto famózní, postava pianisty se mi zapsala hluboko do srdce. Film však nestojí pouze na výkonu hlavního představitele, velkou roli zde hraje skvělý námět, Tornatoreho vynikající režie dýchající opravdovou láskou k filmovému umění a samozřejmě hudba Ennia Morriconeho - nedílná součást (nejen) Tornatorových filmů. (22.10.2005)

Podle mě tohle je film, kterej si zaslouží Oscara. Teď jsem to dokoukal a jsem z toho tak rozhozenej, že jediný, co můžu říct, tak že míň než 5 hvězdiček si to nezaslouží. Doporučení každýmu a věřím, že se to bude líbit. PS: je Tim Roth tak talentovanej klavírista nebo herec? Byla to nejlepší role Pruitta Taylora Vinceho, co jsem viděl? Mohlo by to být podle pravdy? Jak je možné, že jsem tak unešen klavírní hudbou, i když poslouchám d'n'b? Je to opravdu tak silnej příběh, jak si myslím? A zahraje nám Tim Roth kromě na klavír taky na city?.......... je to prostě krása. Málo známá filmová krása. (A Obsah/Info od distributora je částečně opět mimo mísu) (22.01.2008)

Tenhle film buší od začátku do konce do kláves citu a dojetí, co mu síly jen stačí. Sice touto taktikou vyloudí hezkou písničku, ale nic převratného. 1900 je mládenec, který byl nalezen na lodi Virginian, kde také zůstal a stal se lodním klavíristou s fenomenálním talentem. Film je rozdělen do dvou časových linií. První je pátrání hudebníka Maxe po svém příteli od piána doprovázené Maxovým retrospektivním vyprávěním, které líčí život 1900. Obě linie do sebe hezky zapadají. Dominantou filmu je skvělá hudba Ennia Morriconeho a bezchybný výkon Tima Rotha. Je zde několik skvělých scén (souboj a rozbouřené moře) ,ale také spousta scén ,které vyšumí do ztracena. Jedná se o velice příjemný film, který někdy útočí až moc vypočítavě na city, ale není důvod si ho neužít. (19.04.2007)