Legenda o pianistovi

Jsou filmy, které mají 3 hodiny stopáže a Vám přijde, že je to pořád málo, že k tomu příběhu jde ještě říct mnohem víc. No a pak jsou filmy, které trvají 2 hodiny a Vám přijde, že už po hodině neměli, co říct. Legenda o "1900" je ukázka druhého z typů, jehož čest zachraňuje vždy vynikající Guiseppe Tornatore. (13.08.2010)

Scénář: Giuseppe Tornatore .. V momentě klavírního souboje dvou znamenitých pianistů skvostně dokonalé. Tato pasáž byla v podstatě vrchol filmu, no pro mě rozhodně. Klavír, piáno i jazz miluji, v tu chvíli je všeho dostatečně. Neméně v oblibě mám takové sentimentálně stavěné filmy. Prostě poctivý kus filmařiny opřený o retrospektivní vyprávění, výborný scénář i režijní uchopení a slušné herecké obsazení. Jo a ještě excelentní Ennio Morricone. (05.08.2008)

** za Rotha, jinak mě to ale minulo o několik námořních mil a celý hluboce dramatický příběh a vyprávění jen pluly kolem a já čekal, kdy se taky začne dít něco jiného, než že maniakálně božský pianista na lodi. Hluboké tolik, že jsem se v tom utopil a ani nevím, jestli to byla ta 120 nebo 165 minutová verze - ta moje měla totiž asi tak týden. (21.11.2014)

Pri sledovaní Legendy o 1900 som si spomenul na Shawshank a myšlienku inštitucionalizácie. Mám veľmi rád tento štýl filmov, keď sa dva príbehy zlejú v jeden. Tento film tak isto dáva ľudom to čo chcú vidieť. Je škoda že sa o ňom skoro vôbec nevie, len pre to, že je taliansky. Vo filme je pár nezabudnuteľných scén, pri ktorých som len nemo sedel a dýchal. Film o priateľstve, hudbe a nezlomnosti ducha. Tento film by mal byť hneď za Shawshankom a musí sa vidieť, no možno nezachutí každému. (29.06.2010)

Výraz a projevy obou představitelů dvou nejzásadnějších rolí filmu byly v mých očích více než hrozné. Předností filmu je ovšem Tornatore. Pozoruhodný příběh, skvělá režie a brilantní uchopení filmové řeči. Ve filmu je scéna nahrávání improvizované klavírní skladby 1900, který během hraní zasněně hledí ven z okna na oceán, dokud si nepovšimne krásné dívky (Mélanie Thierry). V jednom záběru vidíme jakoby očima našeho hrdiny její krásnou tvář z profilu na pozadí oceánu skrze oválný okenní průzor lodi. Ona odejde a zůstane opět jen výhled na horizont za oceánem, stejně dechberoucí výjev, jako všechna předešlá zobrazení oceánu v tomto filmu, avšak i přes ten úžas se tento výjev zdá svou působivostí náhle zoufale nedostatečný. Něco tam chybí. Všechen úžas se ztratil spolu s neznámou dívkou, k níž se v té chvíli upnuly všechny touhy hrdinova srdce. Ještě jsem neviděl tak krásné filmové vyjádření lásky na první pohled. A v podobném duchu se nese skoro celý film. Proto udělám výjimku, neposlechnu protesty svého svědomí a dávám filmu jednu hvězdu navíc. (19.04.2007)